71%
Karel
- Dokumentární
- Hudební
- +3
Na kontě máte pestrou dokumentaristickou práci. Dá se ve stručnosti popsat, co pro vás znamenala realizace snímku Karel?
„Cítila jsem velkou zodpovědnost, že mám jako filmařka v rukou Karlův život. Později i pocit strachu, když Karel onemocněl, a smutek, že dokončuju film bez něj. A po celou dobu to krásné dobrodružství, které přináší tvorba.“
V jaké pozici je vlastně dokumentaristka filmu o natolik známém a populárním člověku, kterým Karel Gott byl? Co jste si vytyčila jako cíl? Jak Gotta vyobrazit?
„Mé největší filmařské přání bylo natočit co nejautentičtější Karlův obraz. Rozesmát diváky. Posílit je. Inspirovat. Přinést jim naději.“
Když jste se ke Karlu Gottovi a jeho rodině dostala tak blízko, jaká jste si dali pro natáčení pravidla, limity?
„Budu si s Karlem hodně povídat. Vše si budeme říkat od začátku otevřeně a upřímně. Nebudu se ničeho obávat. Toužila jsem se dostat přes zář reflektorů nejblíže k němu samotnému, k jeho smýšlení o životě a k jeho duši.“
Vznikl přes dvě hodiny dlouhý snímek plný archivních záběrů a scén z posledních měsíců života Karla Gotta. Co si z té doby odnášíte jako nejsilnější emoce a jaké pak bylo sednout do střižny a poprat se s tím množstvím natočeného a archivního materiálu?
„Dojímalo mě a i překvapilo, jak se Karel statečně postavil k odcházení a samotné konečnosti života. Sám stále dával druhým sílu. Zajímal se o druhé. Toužil jim dělat radost, i za cenu velké únavy a bolavého překonávání se.“
Producentkou filmu je Ivana Gottová, vdova po Karlu Gottovi. Jak moc jste měla spolu se střihačkou volnou ruku a jak moc vám do výsledného filmu zasahovala Ivana?
„S Šárkou Sklenářovou jsme ve střižně pracovaly průbězně po dobu skoro celého roku. Karel a Ivanka nám nechali plnou svobodu, a za to jsem jim oběma vděčná. Těžké a bolavé bylo, když Karel v průběhu stříhání zemřel. Stále jsme si říkaly, co by asi na to říkal on. V poslední fázi se Ivanka trochu obávala, aby Karlovi některé scény neublížily. Vysvětlila jsem jí, že to jsou právě ty chvíle, které Karla lidem přibližují, a ona vše pochopila.“
Jako dokumentaristka jste se podílela na režii televizního pořadu Ženy Charty 77. Jaké pro vás následně bylo sledovat epizodu s Antichartou u Karla Gotta ve filmu? Pokud totiž z dokumentu něco takzvaně trčelo, byla to právě tato scéna.
„Když jsem s Karlem natáčela první film Fenomén Gott v roce 2008, neměl ještě odvahu se k samotnému podpisu Anticharty postavit. O deset let později v našem druhém filmu už věděl, že chce jednou provždy tuto temnou kapitolu svého života uzavřít a co nejpravdivěji o ní promluvit. Před natáčením této scény jsme si hodně o normalizaci povídali, o strachu, že ztratí svou milovanou profesi. Věděla jsem, že je mou lidskou i filmařskou povinností nevyhýbat se jeho slabostem, nechtěla jsem ho ve svém filmu ani obhajovat, ani odsuzovat.“
Karel: Trailer
Jak byste v pár slovech Karla Gotta a jeho rodinu popsala?
„Karel si se svou ženou stále povídal, a také se rádi smáli. Jeho dvě nejmladší dcerky se kolem nich stále motaly, zpívaly, tancovaly, dospělácky hovořily s Karlem o veselých, ale i závažných tématech. Karel byl jejich rádcem a psychologem. A ony pro něj živou vodou - o to více od chvíle, kdy Karel bojoval se smrtelnou nemocí.“
Spolu s uvedením dokumentu o tak populární osobnosti se pochopitelně už dopředu očekává, že bude hodně navštěvovaný, což se potvrdilo. Znamenají pro vás ta čísla a statistiky něco?
„Pro mě je největší krása samotné vytváření filmu, práce s inspirativními, tvořivými a laskavými lidmi, s obrazem, hudbou, zvukem. Když se dnes doslýchám, že lidé na náš film vyrazí i podruhé, chodí do kin celé rodiny a všechny generace, a ještě k tomu tleskají v průběhu titulků, tak se tiše raduju a věřím, že ten poslední potlesk Karel tam nahoře slyší.“
