„Čínu vidím jako papiňák. Jednou to tam bouchne,“ říká režisér filmu Nebe Tomáš Etzler

Velmi těžce. Film vznikal osm let. Natáčet reportáže v Číně nebylo lehké. A natočit nezávislý původní dokumentární film bylo téměř nadlidským úkolem. Proto jich vzniká na celém světě tak strašně málo. No a pak jsme se s tím prali tři roky ve střižně. Na tvorbě filmu nebylo jednoduché vůbec nic.

V Číně jsem na filmu spolupracoval s šesti nesmírně odvážnými a odhodlanými filmaři a novináři. A pak jsem potřeboval hodně pomoci v postprodukci, protože jsem s tvorbou celovečerního filmu měl nulové zkušenosti. Troufám si říct, že bez neuvěřitelné práce, kterou na filmu odvedla střihačka Adéla Špaljová, by film dnes nebyl. Svůj titul spolurežisérky a spoluscenáristky si doslova vydřela stovkami hodin ve střižně. Film by nevznikl ani bez přispění a obrovské podpory dramaturgyně a mé partnerky Lucie Tenney nebo bez obrovské pomoci Honzy Turka ze Signal Generator a skvělé party kolem Tomáše Srovnala v PFX. Všechno začalo tím, že v roce 2016 sehnal peníze na dokončení filmu producent Jan Macola z Mimesis Film. Takže je to kolektivní dílo.

Přímo ze sirotčince jsem přivezl přes deset hodin materiálu. Pak Adélu zavalil dalšími desítkami hodin videa ze svých archívů. Adéla říká, že tento film vznikl ve střižně, a že ještě nikdy před tím neměla tolik verzí filmu. Má pravdu. Můj původní záměr byl, že se celý film odehraje pouze v tom sirotčinci. Jenže jsme zjistili, že to nefunguje. Do slepé uličky jsme se dostali několikrát a naštěstí z ní vždy našli cestu.

Dlouho jsem se tomu bránil. Nechtěl jsem ve filmu vůbec být, abych neubíral pozornost řádovým sestrám a sirotkům. Po roce ve střižně nicméně vyplynulo, že film bude potřebovat průvodní slovo. Adéla a Lucie mě přesvědčily, že to musím být já. Napsal jsem scénář, načetl ho a nefungovalo to. Zněl jsem prý příliš reportážně. Nakonec se to vymyslelo tak, že si se mnou sedl režisér Petr Václav a čtyři hodiny si se mnou povídal o tématu filmu a o Číně. Z toho rozhovoru se pak stalo průvodní slovo filmu.

Oni přesně věděli, kdo jsme, i to, že jsme v roce 2013 materiály natáčeli pro CNN. Takže věděli, do čeho jdou. Chtěli podle mě doručit svůj vzkaz. Katolíci jsou v Číně perzekuovaní už po desetiletí a ten sirotčinec nebyl výjimkou. I při natáčení jsme byli nesmírně obezřetní a v sirotčinci, i té vesnici působil jen čínský štáb. Nechtěl jsem svou přítomností budit pozornost policie, což se mi na čínském venkově v Číně stávalo pořád. Se sirotčincem jsme zůstávali v kontaktu a jeptišky se nám svěřovaly jak žijí stále pod větším tlakem a ve větším strachu.

Byli jsme s nimi v kontaktu do loňského roku, kdy nás řádové sestry požádaly, ať už jim ze zahraničí nevoláme, že jsou ostře sledované tajnou policií a měly strach, že jim telefonáty ze zahraničí uškodí. Od té doby je sledujeme jen na čínských sociálních sítích.

Při tvorbě filmu, při tom rozhovoru s Petrem Václavem jsem byl naprosto upřímný. Já jsem nikdy nedělal něco pro to, aby se to líbilo té nebo oné sociální skupině nebo bublině. Vždy jsem byl upřímný, říkal pravdu a co si myslím. Lidi, co Čínu adorují, nepřesvědčím a ani nechci. Věřím, že čínští komunisté se časem odpraví sami. Po koronavirové pandemii a po tom, jak zatočili s Hong Kongem, ve světě prozřelo obrovské množství lidí a vlád, a mnohým došlo nebo dochází, co jsou čínští komunisté zač. Věřím, že to samé se děje i u nás. Snad se tito lidé vypraví do kina a řeknou o filmu svým známým.

To je téma na knížku. Já osobně ale vidím Čínu jako papiňák bez odvodu tlaku. Jednou to tam bouchne.

Kritika zvenčí ke změně režimu rozhodně nepovede. To si budou muset Číňané vyřešit sami. Stamilióny Číňanů netuší, co si o jejich vládě svět myslí, a je jim to podle mě jedno. Není jim ale jedno jak zkorumpovaní čínští komunisté jsou, jak zemi zplundrovali a rozkradli, a jakých zvěrstev a nespravedlností se vůči nim dopouštějí.

Samozřejmě. Já ale nechci na nikoho poukazovat. Čím více slyším názory diváků a hovořím s nimi, tím víc mi dochází, že ten film je v podstatě o hodnotách, a že je koneckonců jedno, kde se příběh odehrává.

My se zahraničními distributory teprve začínáme komunikovat. Film odmítla zatím jen CNN, a to v roce 2014. Byl to tehdy naprosto jiný film. Celý se odehrával jen v sirotčinci a měl 24 minut. Pravdou ale je, že mnoho distributorů nebo festivalů se Číny bojí. Nechají se zastrašit čínskými ambasádami, které se v mnoha zemích tzv. svobodného světa snaží ovlivnit jejich výběr nebo jim rovnou neskrytě vyhrožují. Uvidíme, kdo se nezalekne.

Multiplexy domlouvala Alžběta Macolová z Pilot Films a jak to bylo složité, je otázka na ni. Prý se ale film líbil vedení programu CineStaru (tuzemská síť multikin, pozn. red.). Účast byla menší než jsem doufal, ale s nedostatkem diváků se po znovuotevření s restrikcemi (roušky, test, zákaz konzumace) a s příchodem léta potýkají všechna kina. Několik desítek lidí tam ale vždy bylo a moc mě potěšilo, jak na film reagovali. Většina diváků byla filmem velmi zasažena, snad dokonce ohromena. Reakce byly emociální a nesmírně pozitivní. Lidé píší, že jim to změnilo pohled na vlastní život. V jednom sále přišel na besedu po projekci i pan promítač s tím, že konečně v multiplexu odvysílal kvalitní film. Byl jsem až zaskočen jak pozitivně diváci reagují.

Neskončila. Máme už anglickou verzi Nebe a film se teď budeme snažit prodat v zahraničí. Ale hlavně, dopsal jsem první díl knihy o Číně a mám rozepsaný druhý. Pak ta Čína snad skončí. Chystám se také napsat knihu o svých letech v USA a v CNN. A mám několik dalších nápadů na knihy.

To je několik otázek. Svůj příspěvek bych zpátky nevzal. Lipovská je nebezpečný zaúkolovaný fanatik typu komunistických vrahů Ludmily Brožové-Polednové nebo Josefa Urválka. S takovými lidmi se nedá jednat slušně.

Ale použil bych dnes přesnější slovo. Dopsal jsem knihu o Číně a mou první čtenářkou a editorkou knihy, jakousi knižní dramaturgyní, je opět Lucie Tenney. Velmi často mi musí opravovat anglicismy. Žil jsem 26 let v zahraničí a komunikoval výhradně anglicky. Anglicky stále přemýšlím a sním. Použil jsem slovo čubka, což je v angličtině velmi často používaná „bitch“. Netušil jsem, že má v češtině naprosto jiné konotace než v angličtině, kde znamená spíš „mrchu“ nebo „svini“. To jsem měl na mysli, když jsem to psal. Jde ale jenom o slovo. Lidé, kterým vadí, jsou naprosto neschopni nebo neochotni vidět, jakým nebezpečím Lipovská a ti gauneři, co ji využívají, pro společnost jsou. Jejich zastánci mě napadali vždycky. Když jsem byl v Číně, tak jsem pro ně byl členem židovsko-havlovské mafie, prestitut, já nevím co všechno. Teď jim vadí, že věci nazývám pravými jmény.

Dělal jsem si průzkum těch lidí, co na mě útočili nejvíc, a nepřekvapivě jsou to podle svých profilů z obrovské většiny voliči fašistů z SPD, nenávistného, vlastizrádného Zemana, příslušníci Islám v ČR nechceme a podobně. Na dokument o Číně, pokud by ho nerežíroval Zeman s Tvrdíkem, by stejně nepřišli. I kdyby na Nebe přišli, tak se obávám, že tito lidé by neučetli titulky ve filmu. A upřímně řečeno, je mi naprosto jedno, co si o mě tato část populace myslí a jestli na film přijde nebo ne.