Herečka Anna Kameníková by v době Boženy Němcové žít nechtěla. Obě nicméně spojuje touha po lásce

Asi to nejde. Já se ani lidsky moc nedokážu porovnat s tou o deset let mladší „Ančou“. Ale je zvláštní, že toto je už náš třetí společný projekt s Aňou Geislerovou, ale ani jednou jsme spolu nenatáčely a vždy jsme se míjely.

Boženu chápu jako velmi společenskou osobnost, která byla ráda středem pozornosti, a ani jedno z toho já rozhodně nejsem. Navíc si vybírala společnost, cítila se dobře mezi elitou a to mi taky není úplně blízké. Ale proč mě vybrali? Zaslechla jsem, že jsem jim přišla záhadná, což je jeden z rysů, jak tvůrci vnímají Boženu. Navíc asi jsme s Aňou podobný typ.

Moje kuchařka je půl-napůl. Půlka byla zdravá, půlka byla spíš těžká kuchyně. Po natáčení jsem u babičky našla kuchařku od paní Rettigové a už jsem podle ní i vařila. Je to roztomile napsané. Tehdy se nepsala přesná gramáž. Jsou tam věty typu „i tu přidej špetku tohoto a až ti to bude po chuti, tak...“. Myslím, že z většiny jejích receptů čerpáme dodneška.

Než jsem šla na konzervatoř, v době nejtemnějšího náctiletého období, jsem měla velké ambice psát scénáře a psala jsem ráda slohy do školy. Taky jsem si psala básničky. Píšu si i teď, ale nazvala bych to něco jako deník. Co se týče literatury, už nemám ambice.

To je vyloženě pro mě. Opravdu jde spíš o deníkovou formu. Když jsem smutná, tak se vypisuju.

Podle mě si Viktorčin příběh velmi romantizovala. Obecně měla tendenci romantizovat si svět, hlavně ze začátku, než na ni udeřila realita. Skutečnost, že se Viktorka zbláznila z lásky, pro ni byla velká věc, a proto té epizodní postavě dala v Babičce tak velký prostor. Asi se v ní chtěla vidět. Byla ale také divoká a snažila se být celý život sama sebou, což se zezačátku dařilo líp než později, kdy často byla v křížku se zákonem.

Bavili jsme se spolu, jak Boženu vnímáme. Aňa si natáčela, jak chodím, aby pak mohla napodobit moji chůzi. Podle všeho Božena chodila hodně rychle a chtěli jsme mít s Aňou i stejný sklon páteře. Já se naučila psát pravou rukou. Aňa hrála větší oblouk stáří, tak měla dvě paruky a přidávali jí vrásky. Mně akorát nabarvili obočí, abych aspoň nějaké měla. Obecně na kameře vypadám mladší, tak se mnou moc práci neměli. Jen třeba při těhotenství mi přidávali kruhy pod očima.

Určitě bych nechtěla žít v této době. To nebylo výhodné pro nikoho až na pár výjimek nahoře. Pro běžného člověka a pro ženu obzvlášť určitě ne. Jediný klad, který vidím, je ta obrazová estetika. Proto z ní čerpáme dodnes do všech pohádek.

Už jen to, že ženy nemohly dělat nic – od vzdělávání se po práci a vlastní rozhodování. I smrt byla mnohem běžnější. Dnes se může zdát velmi kruté, že někomu umře žena a on si musí během chvilky najít novou manželku, nebo mu ztroskotá hospodářství.

Pořád jsem něco četla. Díky antikvariátům jsem si udělala docela slušnou sbírku. V běžných knihkupectvích jsou všude nějaké dva svazky pohádek a Babička a o Boženě něco jen výjimečně.

Asi všichni velcí spisovatelé mají tu smůlu, že v době školní docházky pro studenty patří do kategorie povinná četba. Tedy všichni o nich víme to, co musíme znát, ale více se o ně nezajímáme. Ale když ta doba pomine, tak si k některým z nich nacházíme znovu cestu. Myslím si, že Němcová je podobně jako Austinová pro mnohé, zejména mladé dívky, inspirativní. Popravdě koho by bavilo ve čtrnácti letech poslouchat vyprávění babičky, zastavit se na louce a rozjímat. To člověk vnímá, až když je rozumnější.

Rozhodně. Už ji nemůžu nemít ráda. Byla to neuvěřitelně silná, ctižádostivá a talentovaná žena. Řadím ji k první generaci feministek. Nejvíc si cením, že dokázala žít bez ohledu na konvence, pravidla společnosti. Já bych to v její době nezvládla.

Vůbec. To není jazyk, kterému by se nedalo rozumět.

Trapně a musím přiznat, že jsme měli na place šikovnou dívku, která hrála za mě.

S Bárou mám určitě společnou touhu po lásce. Celý život po ní prahla dychtivě a zoufale. A i pro mě je to důležité a vždy tomu tak bylo.

Je jasné, že minisérie by měla diváky seznámit se životem Boženy, ale určitě vnímám jako silné téma i feminismus, který je stále aktuální. Je dobré si připomenout, že to téma je tu mnohem déle, než si mnoho lidí myslí.

To je tak obšírná otázka, že nedokážu jednoduše odpovědět. Navíc moc nemusím to nacionální hodnocení lidí. Ale Boženu vnímám jako ženu, která pro ostatní vykonala mnoho.

Stoprocentně nejvýš. Mně nikdy nebyl svěřen takto obšírný a těžký úkol. Natáčení, to byl ohromný zážitek a moc si ani neumím představit větší roli. Jsem za Boženu velmi vděčná.