Jak zasytí televizní fast food? Co Češi na obrazovkách milují? Serial Killer zabíjí předsudky o tom, že jsme tu všichni divní a věčně opilí

Mám svou produkci, která se jmenuje Telepunk, jejíž hlavní náplní je právě Serial Killer. Bylo to pojmenování i mé tvůrčí skupiny v České televizi. Když vycházely recenze na naše pořady, Mirka Spáčilová psala, že to je takový "televizní punk z Brna", proto ten název. Ve zkratce se snažím mít všechny svoje aktivity spojené s televizí a televizní tematikou, což pro mě byl vždy hlavní zájem.

Jednak jsem na JAMU u profesora Přidala vystudovala Televizní a rozhlasovou dramaturgii a scenáristiku, souběžně s tím také žurnalistiku na MU. Pak když jsem odjela studovat do USA, kde byl velký důraz na televizní studia, tak jsem si uvědomila, že to je asi to, co chci dělat a čemu se věnovat. A taky částečně i proto, že se někdy na konci 90. let vysílaly hlavně na ČT2 opravdu skvělé televizní počiny jako třeba Království od Larse von Triera. Navíc televize má tu zásadní výhodu, že je určena obrovskému množství lidí a může proto komunikovat s širokým spektrem diváků. A jelikož tady máme spoustu dobrých festivalů, které se věnují filmům, ale žádný, který by reflektoval televizní tvorbu, rozhodla jsem se založit Serial Killer. Tady vlastně neexistují ani pořady o seriálech a televizních pořadech. My jsme před několika lety rozjeli na ČT Art pořad Monoskop, jenž se právě tomuto věnoval, ale ukončili nám ho po třech dílech...

Bylo by mnohem jednodušší vzít úspěšný mustr a transformovat ho do českého prostředí, ale situace tady ve střední a východní Evropě je výrazně jiná než ve Skandinávii, Francii nebo Británii, kde mají podobné televizní festivaly mnohaletou tradici. Snažíme se ze všech takový festivalů brát to nejlepší a adaptovat to na náš prostor, ale samozřejmě také na náš rozpočet, který je stále ve srovnání s jakoukoliv podobnou akcí, třetinový či dokonce čtvrtinový, přičemž obsahově jsme na vysoké úrovni, ale chybí nám peníze na velkolepější a zábavnější marketing. Čili to nejobtížnější je shánět peníze, ale to platí pro každou progresivní akci, která se nevozí po jistotách.

Mezi seriály je to zcela určitě Česká soda, to je neskutečné, jak to celé zraje jako víno. A je škoda, že ČT dosud tento seriál nereprízovala a žije si to svým životem jen na youtube. A mezi filmy to byla, je a zřejmě ještě dlouho bude Americká krása. V době vzniku mě ten film hodně zasáhl a dodnes je to jeden z těch titulů, který můžu vidět tisíckrát a jednou a stejně se mi neomrzí.

Jde o to, že na západě jsou střední a východní Evropa považovány za region telenovel.

To je jedna věc, ale podle mě se u nás v programu za seriály označují i tituly, které seriály v podstatě nejsou - jsou to pořád telenovely, vlastně takový televizní fast food. Zasytí, spousta lidí to miluje, ale není to výživné. Netvrdím, že by televize tady měly začít dělat quality tv nebo cinematic tv každý den, ale já tu bohužel nevidím ani zájem nějak nabourávat zažité zvyky, že Češi milují například detektivky, tudíž "musíme" ve velkém točit především detektivky. Zkrátka mi tu chybí ambice být konkurenceschopní vůči západní Evropě, protože je to vlastně zbytečné - lidi koukají a reklama se prodává, čili co řešit víc...

Jednak, a pak je tu argument, že když se tyto produkty kupují na těch "slabších" trzích, tak to přece stačí…

Vzpomínám si, že třeba jeden nedávný velký a výpravný dobový seriál z produkce jedné z hlavních českých televizí koupil Írán. A právě lidé, kteří za takovýmito projekty stojí, obvykle tvrdí, že nemá smysl dělat festival, jenž by se obracel na západní Evropu. Navíc se tu stále objevuje argument vycházející z psychologické bariéry, že jsme malá země, takže si nemůžeme dovolit dělat velké projekty za hodně peněz. Přitom třeba v Estonsku, které má pouhých 1,3 milionu obyvatel, se dělají skvělé seriály, které se prodávají do Spojených států. Ta země je celkově neskutečně progresivní, rozpočty mají zhruba desetkrát menší než jsou tady u nás a přitom jsou konkurenceschopnější než my...

Rozhodně to vždycky byl humor v různých extrémních polohách. Loni to byl božský Magnus, norský komediální detektivní seriál o „geniálním idiotovi“, při němž některým divákům v sále bylo od smíchu dokonce až fyzicky nevolno. A letos je to nová švédská série Máme to! - parodie na skandinávské detektivky o vyšetřování skutečné mysteriózní vraždy švédského premiéra Olofa Palmeho v roce 1986. Mimochodem, v červnu oznámili skuteční švédští vyšetřovatelé, že vraždu po 34 letech vyřešili a uzavřeli.

Nebereme adaptace, poptáváme původní produkci. Konkurenceschopnost je podle mě právě v tom přicházet s vlastní vizí toho, co by mohla střední a východní Evropa té západní nabídnout. Samozřejmě se ale nevymezujeme vůči adaptacím například literárních předloh, pouze k přejímání formátu (jako je třeba kopírování scandinoiru apod.). Výjimkou by mohly být tituly, jako je Svět pod hlavou, jenž sice vychází z britského seriálu Life on Mars, ale byl výrazně jiný než originál. Tento titul byl podobně svérázně adaptován také v Rusku. Obecně ale jdeme hlavně po originálních a specifických počinech, neboť naším cílem je dostávat právě tento typ televizních pořadů do obýváků západoevropských domácností a podílet se tak na zabíjení předsudků o našem regionu. Že jsme tady všichni tak trochu divní, věčně opilí, skoro neandrtálci, ještě k tomu zkorumpovaní atd.

V Brně je asi 80.000 studentů a obrovské množství ajťáků a IT společností, což jsou dvě naprosto jasné cílovky seriálů. Jinak srdce festivalu je v programu pro profesionály, tzv. TV Days a v tom, že sem přijíždějí lidé, kteří začínají ty seriály kupovat (lidé z akvizic, ředitelé televizních programů apod.). Proto si zakládáme na tom, aby tam byly nové a unikátní věci, kterou jsou z 95 % zcela exkluzivní, a nikde jinde je předtím nešlo vidět. Navíc jsou skoro vždy doprovázeny tvůrčími delegacemi. Takto to bylo třeba se seriálem Most! Jana Prušinovského, jenž byl u nás k vidění sedm měsíců před televizní premiérou.

Festival bude letos hybridní. Už na jaře jsme se začali chystat na druhou vlnu koronaviru a lákáme letos diváky, aby se koukali na většinu našich seriálových novinek na portálu DAFilms.cz. V době konání festivalu, tj. od 22. do 27. uvedeme většinu titulů online, zdarma a s českými titulky. Podobně jsme v létě předtáčeli naše zahraniční, ale i české hosty do programu pro naše diváky z řed profesionálů po celém světě. Tento inspirační a vzdělávací program je na našich nových stránkách k dispozici od pátku 25. do konce roku za malý poplatek, odborným školám ho poskytujeme zdarma.

Zároveň jsme nerezignovali ani na tzv. offline program, letos se zúčastní všichni generální ředitelé všech českých televizí, ale také ministr kultury, budou projekce, open-air večírky i speciální „talks“ s našimi VIP hosty, nebo doprovodný program, jako např. pubkvíz na seriálová témata.

Jeden z nejvzácnějších úlovků máme od HBO, exkluzivní sobotní premiéru satirického seriálu Špinavý prachy. Tento seriál např. online z bezpečnostních důvodů neuvidíte, jen na projekci v Divadle Husa na provázku.

Rozhodně jsem ho chtěla víc rozprostřít do města a udělat silný doprovodný program, ale to není příliš covid-friendly myšlenka. Na druhou stranu nestojím třeba o vyloženě masivní přidávání projekcí, to by podle mě byla chyba. Myslím, že jsme v tomto ohledu začali dobře (aktuálně máme okolo 40 projekcí za ročník) a že se to postupně navrší. Cílem každopádně nadále zůstává snaha dostat ty opravdu kvalitní televizní věci k co nejvíce lidem.

Vysněných hostů mám víc, ale mezi TOP 3 patří David Lynch, Ricky Gervais a one and only Phoebe Waller Bridge.