"Kdyby třeba Mayové chytli nějakého blbého vira, neznamenalo by to, že za pár týdnů onemocní půlka světa," říká režisér dokumentu Civilizace

Závěrečné práce tedy dokončují v době vzhledem k tématu filmu dosti symbolické a vyhrocené. Ne, nebudeme vás strašit. Povolaní muži se nad poselstvím filmu a aktuálním stavem ve světě zamýšlejí fakticky, povzbudivě a nikoliv tragicky. Na všem je třeba hledat to dobré, pozitivní a inspirativní.

Miroslav Bárta: Sedm zákonů vývoje civilizací. Kniha Příběh civilizace.

Petr Horký: Jakmile někde zazní slovo kolaps, každý si hned myslí, že přichází další prorok konce světa. Těch tady ale bylo dost po celé dějiny, už Sókratés hovořil o úpadku mravů a hodnot. Náš film vychází z vědeckých pozorování Mirka Bárty ve spojení s tím, co jsem viděl během pětadvaceti let, co cestuji a natáčím po světě. Proto jsem hledal alespoň trochu optimistické vyznění - ano, něco se mění a končí, ale to neznamená, že nutně musí být všechno špatně. Naopak, přichází obrovská příležitost spoustu věcí napravit a vstoupit do další kapitoly našich dějin. Zajímavé je, že ještě před měsícem by se na mne po vyslovení této věty spousta lidí dívala s nedůvěrou, jako koneckonců často během natáčení. A stačilo pár posledních koronavirových týdnů, aby to už neznělo tak divně, že? Jestli můžu trošku černého humoru, tak kamarádi se mne v posledních dnech ptají, jestli jsme nepoptávali dodání virální kampaně na náš film u nějaké čínské agentury, která pak realizaci drobátko přehnala…

MB: Jsme globální a vzájemně na sobě závislí…

PH: Chacha, no jo, jsme první globální. To je teď jasně vidět - kdyby třeba Mayové chytli nějakého blbého vira, neznamenalo by to, že za pár týdnů onemocní půlka světa…

PH: Právě proto, že ta současná civilizace je globální, tak těch opravdu nedotčených míst je málo. Tím, že je pořád poptávka po filmech a knihách, které hrají hru na „objevitelskou éru,” tak se pořád někde píše, jak cestovatel a filmař dorazil do míst, kde ještě bělocha neviděli. Ale ona to je v naprosté většině případů blbost, lež. Převažující pocit, který jsem získal, je, že jsme opravdu naprosto propojení, a že bychom si měli přestat nalhávat, že je to jinak.

PH: Jako na příležitost opět si připomenout křehkost bytí - to není důvod k obavám, ale k návratu k sobě sama i navzájem - to krásně ukazuje třeba to, jak najednou začala fungovat vzájemná pomoc mezi lidmi. Dále se na to dívám jako na doslova laboratorní ukázku právě toho propojení globální civilizace. Dívám se na to taky jako na další poznávání sebe sama v okamžicích nejisté budoucnosti - ale přes to všechno je to budoucnost, kterou máme nějakým způsobem v rukou.

PH: Čtenářům asi moc ne. Spíš pak našim divákům - podařilo se mi navázat kontakty s kameramany po celém světě a skládáme podobné záběry z více míst. Je to zajímavé, možná až ponuré, sledovat ta slavná a vždy frekventovaná místa najednou jakoby nahá, bez lidí… Znáte tu pohádku jak tři bratři postupně vyrobili dřevěnou pannu, další ji oblékl a třetí jí vdechl duši? Tak venku člověk chodí a sleduje, jak se ten náš svět proměnil v tu krásnou a pěkně oblečenou dřevěnou pannu, které teď docela chybí duše…

MB: Planeta se bude dál otáčet a já věřím, že naše společnost tuto krizi zvládne dobře. To se ostatně ukazuje v těchto týdnech, kdy občanská společnost do značné míry supluje selhávání státu… Myslím, že globálně půjde o to, aby se zvrátily nerovnováhy způsobené ekonomickým dogmatem co nejlevnější výroby. Ukazuje se jasně, že závislost na Číně se může krutě vymstít. Měli bychom nastolovat rovnováhu ve společnosti i našich duších a rozvíjet naše okolí.

MB: Ano, je. Jeden příklad za všechny – téměř polovina Čechů v karanténě ji porušila? Je to úžasná příležitost naplnit státní rozpočet… Lidé vidí, že pravidla a zákony neplatí pro každého, tak se podle toho chovají. Dnešní svět je složitý a pokud ho většinová společnost nepochopí a nevěří svým reprezentantům, propadne se do deziluze, strachu a paniky. Co teď potřebujeme je jasná vize, schopnost se nadchnout a dobrovolně omezit s vírou v lepší budoucnost nás všech.

MB: Technologie a vědecké analýzy obecně jsou pro naši budoucnost klíčové. Jiná věc je naše ztráta pokory a zpupnost. Stačí si opravdu uvědomit, že přírodu nemůžeme zkrotit. Ostatně již Darwin říkal, že co je proti přírodě, nemá dlouhého trvání. Na tom se nic nemění ani přesto, že máme facebook nebo google.

PH: Dovolím si pár poznámek z mediálního oboru: všimněme si rozdílu v toku informací ve srovnání s epidemií SARS v letech 2002 - 2003 a dnes. Je to tím, že facebook byl založen až rok po skončení epidemie SARS. Dnes vypadá tok informací i dezinformací jinak. Dále bych si dovolil zmínit jev, který se podle autora jmenuje Thomasův teorém. Hovoří o tom, že i neskutečné věci mohou mít skutečné příčiny, pokud jim lidé uvěří. Informační doba má své limity…

MB: Je to velké pozitivum a já jednoznačně říkám ano. Jsme denně svědky toho, jak jednotliví lidé pomáhají lidem v nemocnicích, požárníkům a vůbec všem, co udržují tuto společnost v chodu i za současné složité situace.

PH: Ukazuje se, jak velké věci najednou můžeme mít ve vlastních rukou…

MB: Ta zpráva je jednoduchá – chceme-li udělat svět lepší pro generace co přijdou po nás, musíme každý začít sám u sebe. Bez toho to nemá cenu.

PH: I kdybyste byli sebevíc skeptičtí, nezapomeňte že budoucnost nikdy netvořili mrtví nebo nenarození lidé. Tvoří ji ti, co jsou živí - tvoříme ji my.