Barbora Poláková o nové pohádce: "Když jsem četla scénář, rozbrečel mě"

Maminka se mi hrála hezky. Bylo to hezké, ale zároveň smutné, protože jsme hráli i nějaké vyhrocené situace. Na druhou stranu to pro mě bylo i dost zvláštní, protože to byla moje první maminka v životě. Už to prostě nejsou princezny.

Ano, byla to úžasná práce. Se synem – Sebíkem a manželem – Jirkou Havelkou se mi hrálo moc hezky. A celá produkce byla skvělá. I s panem režisérem jsme si úžasně sedli.

Já jsem ve filmu měla jen jeden natáčecí den s pár obrazy, takže se zřejmě takto rychle herečkou pro děti nestanu. Ale je hrozně prima hrát v pohádkách, zvláště v takovéto.

Určitě. Přiznám se, že když jsem ho četla, tak mě rozbrečel. Bylo to strašně dojemné, to téma je hezké, a myslím si, že by si z toho mohli odnést něco moc důležitého i rodiče.

Bylo to pouze jiné. Je potřeba rozsvítit více fantazie.

To asi ne, je to prostě jen jiné. Vždycky člověk musí vzít do hry to, co je, a nějak se s tím srovnat. Ale určitě je příjemnější být na tom daném místě, ať už je to interiér nebo exteriér.

Mám to tam strašně ráda. Párkrát jsem tam hrála, byla jsem tam několikrát na festivalu… Vždycky, když přijíždím do Zlína, tak mám pocit, jako bych jela do úplně jiného města, města, které by jakoby vůbec nebylo v Česku. Má úplně jinou energii, než všechna ostatní města. Takovou hezkou.