Ostrým nožem: Režisér filmu vypráví o rekonstrukci vraždy, která otřásla Slovenskem

Když zavraždili Daniela Tupého, byl jsem jenom o pár let mladší než on. Každý den jsme jezdili s kamarády na skejtech jenom pár desítek metrů od místa, kde Daniel zemřel. Častokrát jsme utíkali před „holými hlavami“, pro které jsme byli narkomani a anarchisti, i když jsme sami pořádně nevěděli, co ta slova znamenají. Daniel Tupý mohl klidně být jeden z mých kamarádů. A mohl jsem to být i já.

Jelikož jsme k tématu chtěli přistupovat zodpovědně, první rok jsme se hlavně setkávali s lidmi a zjišťovali, co se vlastně stalo. Málokdo si dnes pamatuje, že útok nebyl mířený konkrétně na Daniela Tupého, ale na celou skupinu bavících se studentů. Pobodaných bylo ten večer víc. Bavili jsme se s oběťmi, s novináři, lékaři, právníky, ale i s různými pobudy. Byl jsem například osobně při tom, když si šéf organizované skupiny Juraj Ondrejčák, vyslechl svůj rozsudek. Naživo je to neuvěřitelně charizmatický a vtipný člověk. Než jsem začal vyprávět svůj filmový příběh, chtěl jsem vědět co nejvíc o jeho skutečném pozadí. Případ se postupně stal mojí posedlostí.

Navzdory tomu, že tím, co se ve skutečnosti stalo, jsem si jistý na 95 procent, některá místa případu mi zůstala neobjasněná. Jeden z policistů, se kterými jsem se anonymně setkal, mi řekl: „Celá pravda o případu Tupý je napsaná v novinách. Stačí jen číst mezi řádky.“ Pro potřeby příběhu to však nestačilo. Abych tedy nebyl nepoctivý a ani v nejmenším nelhal, rozhodl jsem se celý příběh jednoznačně zasadit do roviny fikce. Ve filmu se tak mísí scény, které jsou 100% přepisem reality se scénami, které se nikdy nestaly - nebo se staly v jiných případech.

Setkání s rodiči Daniela Tupého bylo pro mne vždy momentem pokory a úcty. My děláme film, na něco si „hrajeme“ při natáčení, ale oni ztrátu prožili na vlastní kůži. Pro nás je to „jen“ práce, jim se rozpadl svět. Cítím vůči nim obrovský respekt a jistý druh provinění, že jsme dovolili našemu státu zničit jim život. Na jednom setkání, když jsme se bavili o hercích, kteří je budou hrát, jsem je ale viděl se usmát. „Podívej se, tahle bude hrát tebe a tenhle mě. A je mnohem hubenější než já, to jsem rád,” říkal Daniel Tupý starší. Tento film je moje osobní omluva.

Na začátku příprav, když bylo ještě více aktérů této kauzy na svobodě, jsme se trochu báli, jestli nám něco nehrozí. Svědkové nám říkali, že je občas sledovala černá auta, která tehdy používala jen jedna sorta lidí. Později jsme ale už pracovali bez obav. Po zveřejnění prvních informací v médiích jsem bohužel narazil i na propagandistickou verzi příběhu, ve které měl být Daniel Tupý drogový dealer a smrt si zasloužil. Tento hoax mám však vysledovaný přímo k jeho autorovi a můžu potvrdit, že ho nejvíc propagovali sami viníci, aby relativizovali svojí vinu. Na Slovensku se pořád najde dost lidí, kteří rádi přijmou jakoukoli banální konspiraci a rádi si kopnou klidně i do oběti vraždy.

Roman Luknár nebyl jednoznačnou, ale bezpochyby nejlepší volbou filmu Ostrým nožom. Casting probíhal velmi dlouho a vyzkoušel jsem asi deset skvělých herců. Je těžké popsat míru Romanova talentu a zkušeností. Představte si kolegu v práci, který vždy vylepší váš návrh a podpoří všechny vaše dobré myšlenky. Každé zadání, které mu dáte, vyřeší lépe, než jste si dovedli představit. Doufám, že se ještě někdy pracovně setkáme.