Ondřej Vetchý o chybějícím vlastenectví, osobní zodpovědnosti a boji proti Němcům

Čím byl pro vás Alois Rašín před a po natáčení filmu?
Měl jsem obecný přehled a povědomí o tom, kdo to byl, ale teprve díky Jiřímu Svobodovi jsem se o té postavě, tím, že jsem se s ním mohl kontaktovat vnitřně, dozvěděl hrozně moc. Byl to unikátní muž.

V čem jste se s ním mohl vnitřně kontaktovat? Předpokládám, že nejde jen o fyzickou nápodobu...
Vizuální nápodoba mi během hraní nijak nepomůže. To bych se na sebe musel dívat do zrcadla a říkat si: Bože, já vypadám úplně jinak. To s tím ale vůbec nesouvisí. Jde mi o to, aby má postava byla lidská bytost, na kterou se napojíte, a se kterou se identifikujete a všechno, co děláte, si budete umět obhájit.

Co jste si třeba musel obhájit?
Vy mi kladete existenciální otázky, to by bylo strašně složité. Musíme se omezit na věci, které jsou jednodušší. Když budu někomu říkat, že jsem začal uvažovat a cítit v intencích té postavy, jak to dělám vždycky, tak to pro ostatní bude trošku šokující. Ale tak to prostě je. Důležité ale je definovat, kdo byl Alois Rašín, čím byl unikátní, jak byl pro tuto zemi důležitý. Že to byl člověk, který reprezentoval to, co nám tady tak strašně chybí, a to je například neuvěřitelné vlastenectví, neuvěřitelná osobní zodpovědnost, která se opírá o ohromnou inteligenci, ohromnou integritu a zodpovědnost, kterou na sebe Alois Rašín vzal, a nesmírnou tvrdost, jak k sobě, tak k lidem kolem sebe.

Jak byste ho ještě charakterizoval, čím vám byl blízký?
Jeho motto bylo: „Když se pracuje pro vlast, tak se pracuje zadarmo“. To se nedá kvantifikovat penězi. Za toto ho obdivuji, a to nám v dnešní době a zejména v politickém životě nesmírně chybí. Lidé takto uvažující, kteří chápou politiku jako absolutní službu svoji zemi, nehledí na vlastní osobní prospěch a jsou schopni se absolutně obětovat za svou vlast. Byl unikátní hospodář, který věděl, že nikdy nemůže utratit víc, než kolik vydělá, který dělal vše pro to, aby Československo bylo prosperující, úspěšnou a sebevědomou zemí, která bude ekonomicky expandovat ven a nebude jen montážní linkou.

Ústřední dvojicí ve filmu je Rašín a první předseda vlády Karel Kramář. V čem tkvěl jejich hlavní spor?
I ten příběh vypovídá o tom, že měli oba jiné sociální zázemí. Jejich největší spor hořel v Kramářově proruské orientaci a proslovanský pohled na věc, kdy panslavismus, že Rusko jsou naši bratři a měla by vzniknout Velkoslovanská říše, byl v přímém rozporu s tím, jak svět vnímal Rašín. Ten viděl Rusko jako zaostalou zemi. Rozdíl mezi nimi byl také v celkovém přístupu k životu i práci. Rašín byl tvrdý pracant a Kramář miloval a užíval si svého postavení a respektu, který požíval. Formálně byl tedy rozpor mezi Rašínovým asketickým přístupem a blahobytným přístupem Kramáře. Také myslím, že Kramář vnímal věci spíše z vnějšku, zatímco Rašín je měl naprosto zvnitřněny - nejen zásadní náhled na orientaci Československa.

Zatímco Kramář byl ale „vyučený“ politik Rašín byl zase považován za buřiče již od vysokoškolských studií. Nedeterminovala ho tato radikálnost i v jeho politickém životě?
On se pro tuto zemi obětoval. Přesně dokázal, že politika může být stejně dobrá jako špatná, a to se odvíjí od lidí, co ji provozují. Rašín rozbíjí zjednodušenou interpretaci, že všichni politici kradou nebo lžou, protože ta jeho potřeba sloužit této zemi a lidem v ní byla naprosto flagrantní. Věděl to, i za cenu, že bude nenáviděný. Dělal dlouhodobě vše pro to, aby republika fungovala, byla silná, byla nezávislá, byla svobodná a samostatná. Vzal na sebe toto břímě a byl ochoten nést důsledky svého počínání.

Ze snímku je také patrné, jak silnou oporu měl ve své ženě Karle. V rodině měl silné zázemí. Měl manželku, která za ním stála, jak asi všichni muži touží, aby za nimi žena stála.
Karla ho podporovala, byla jeho láskou, jeho partnerem, kamarádem, nejvěrnějším přítelem, souputníkem, bojovala za něj. Člověk si až kolikrát říká, že takový vztah musí být jen v románech nebo v něčem, co stvořila lidská ruka, mozek nebo srdce. Ale on to skutečně žil. Rodina pro něj byla středobodem světa a bylo to to, co mu dávalo ohromnou sílu, aby něco takového on mohl dát všem rodinám v celém Československu.

Jaké je podle vás poselství snímku Rašín?
Zasadit si tento film do historického kontextu není tak těžké, největší výpovědní hodnotu má tento příběh sám o sobě. Myslím ale, že je to snímek oslavujícího nejen Rašína, ale i Kramáře a ostatní Muže 28. října. A úkol oslavovat je by neměl mít jen v době, kdy si připomínáme stoleté výročí vzniku Československa.

Co jste si z té připomínky našel vy?
Mně osobně Rašín velmi konvenuje. Reprezentoval vynikajícího hospodáře, který byl veden vlasteneckým étosem, opíral se o nesmírnou pracovitost, vzdělanost až asketičnost. Byl to muž, který nemyslel jen na sebe, byl to muž převratných dějinných událostí.

Jeho cestu ale zničil atentát. Změnilo by se něco, kdyby přežil?
Myslím, že kdyby žil v době míru, ve stabilní době, tak by mohl být pro někoho i obtížný svou kritičností, vehemencí a radikálností. Myslím si, že to, že kdyby to přežil, tak by ho v meziválečném období kamsi uklidili, asi by měl post, který by odpovídal jeho možnostem. Ale kdyby nastala válka, tak by se Rašín znovu objevil, a znovu by se stal jedním z vůdčích mužů. Jsem si jist, že kdyby tady byl po smrti T. G. Masaryka, tak by bubnoval k tomu, abychom bojovali proti Němcům.