Zuzana Bydžovská v roli matky Jana Palacha. "Každý rodič je obětavá bytost."

Jaký obrázek jste si udělala o své představitelce, když jste si přečetla scénář? Nesvazovalo vás vědomí, že jde o skutečnou postavu, matku uznávaného hrdiny?
Já jsem hlavně měla pořád na mysli, že jde o filmovou figuru. Vypráví se tu o mamince Palachové ze scénáře Evy Kantůrkové. Jaká doopravdy byla, se můžeme v mnohém domýšlet. Jedno ale bylo zřejmé - byla to do velké míry ona, která po náhlé smrti manžela Josefa v roce 1962 ovlivnila syna svou výchovou. Říkala jsem si, že odněkud to musel mít – tu zásadovost, citlivost, a přitom nekompromisnost, což dalo základ Janovu charakteru. Jak ona důsledně lpí na věcech. Jenda a jeho maminka mezi sebou mají krásný vztah, i když mu její přehnaná péče a starostlivost lezou na nervy. Ale dívá se na to shovívavě, odpouští jí i takové prohřešky, že mu otevírá poštu…

A rozuměla jste té její přehnané péči o dospělého syna?
Rozuměla, i když jsem stále měla na mysli, že je to do značné míry autorská licence. Vždyť každý rodič, pokud nemá nějaké patologické založení, je svým způsobem obětavá bytost. Mohli bychom si povídat o tom, proč devatenáctiletému klukovi chystá svačiny. Ať je dělá, když nejsou peníze a když jí to těší!

Měli jste s režisérem Robertem Sedláčkem nějaké zásadnější diskuse kolem pojetí vaší postavy?
Robert není z režisérů, kteří by se herce snažili do něčeho narvat. A když ho chce někam dostat, tak to dělá citlivě. Člověk k té jeho vizi tak nějak dopluje. Oběma nám na tom záleželo, což znamená, že jsme si vycházeli vstříc. Kdo zná Roberta, ví, že s ním stojí za to dělat. To se musí přihodit, na to není nějakej návod.

Jak se vám pracovalo s představitelem Jana Viktorem Zavadilem, který není příliš zkušeným filmovým hercem?
Viktor je nejen dobrý herec, ale velmi jemný, ohleduplný, trpělivý a chrabrý skaut. A taky velký tanečník. Kromě toho má neobyčejný smysl pro humor. Já jsem do filmu nastoupila až ke konci natáčení, bylo to hektické, všechny jsem dobře neznala, a tak jsem si spletla Jana s jeho filmovým bratrem a oslovila jsem ho Jiří… On na mě chvíli tak koukal, pak se začal smát a povídá: Ale já jsem Jenda!

Co vám utkvělo v paměti z toho natáčení?
Asi ta strašná zima. Točili jsme letní scény, ale byl mráz a i ty obrazy na nádraží se točily v takovém mrazu, že se stěží podařilo trochu vytopit nádraží uvnitř. A já zimu nesnáším. Jinak jsem ráda, že jsem poznala Roberta (režiséra filmu Sedláčka, pozn. redakce), kterého jsem předtím osobně vůbec neznala. Myslím, že je velmi odvážný, když se pustil do tohoto tématu. Je důležité, aby rodina Jana Palacha, jeho bratr i jeho blízcí věděli, že jsme se všichni opravdu snažili o věrné, nepatetické ztvárnění Janova osudu.