Když mladá herečka vůbec poprvé natáčí nahá

Aničko, pokud vím, tak role Sofie pro tebe byla první zakázka, kde jsi musela účinkovat chvilku i úplně nahá. Je to tak? Nebo už jsi nahá točila či fotila předtím?
V tomto ohledu jsem měla premiéru. Mám-li být úplně upřímná, jsem velmi stydlivý člověk a mnohdy mám problém projít se i po koupališti v plavkách. Kupříkladu na nudistickou pláž by mě nikdo nikdy nedostal! Zajímavé je, že v divadelní hře, ve které aktuálně působím, mám několik scén právě v plavkách, tak si občas říkám, že to asi nějak přitahuji.

Já sama jsem nikdy nic takového neabsolvovala, a ani si to neumím představit. Řekneš nám, jaké jsi měla pocity, když jsi poprvé musela vyjít na plac nahá, opravdu naostro, bez podprsenky a bez kalhotek? Jaké pocity si měla těsně předtím a jaké potom?
Vzpomínám si na to naprosto přesně. Tehdy jsem seděla s naší maskérkou a zároveň i mou kamarádkou Kristýnou v koupelně domu, kde jsme natáčeli, a měla jsem přesně ty pocity, kdy chceš, aby každá minuta měla nejméně hodinu. Pak za námi přišel produkční Tomáš, nabídl mi jestli třeba nechci Martini, já si dala skleničku a pak už to šlo trochu lépe! Nic to ale nemění na skutečnosti, že jsem na plac šla se sevřeným žaludkem, hrdlem a třesem v celém těle. Když byl záběr hotov, měla jsem radost, že jsem vlastně překonala jednu ze svých fobií.

Pro tvojí roli Sofie je nahota opravdu stěžejní a v seriálu má svůj velký význam. Nepracujeme s ní nijak vulgárně, není využita k ničemu erotickému, jen tam prostě je. Pomohlo ti třeba vědomí, že je to opravdu důležitá součást scénáře, s tím se do toho vrhnout?
Od začátku jsem to brala tak, jak to je, a počítala s tím. Nesmírně si cením, že jsi "vyložila karty na stůl" v podstatě při jednom z prvních setkání a mě proto nemohlo později nic překvapit. Naopak jsem měla dostatek času nad rolí přemýšlet a pochopit, proč to tak je a proč je to pro seriál stěžejní.

Z pozice režiséra jsem se snažila vytvořit ti maximálně příjemné podmínky pro to, aby ses cítila dobře a třeba i zapomněla na to, že jsi nahá, před tebou stojí Radek Banga a dva kameramani, za tebou režisér a maskérka, do toho na tebe upřeně zírá skripťák, aby sledoval každý tvůj pohyb, zvukařka kolem tebe krouží s mikrofonem, svítí na tebe 3 velká světla, před prsama ti někdo klape klapkou a většinu scén musíš několikrát opakovat. Povedlo se ti za takových podmínek nevnímat svoji vlastní nahotu?
Řekla bych, že v tomto případě hraje obrovskou roli vzájemná důvěra. Důvěra mezi mnou a tebou, štábem a kolegy - herci. A vědomí, že se nejedná o nic vulgárního nebo erotického. Vzpomínám si, že když jsme natáčeli zmíněnou scénu, měla jsem "krizovku", kdy jsem po klapce vešla na plac a najednou na mě všechno padlo, nevybavila se mi ani jedna věta ze scénáře, rozklepaly se mi kolena a vyhrkly slzy. Když jsem se uklidnila, byla jsem neskutečně ráda, že nikdo nic neřešil a jelo se dál, jakoby nic. Takže jak říkám, je to o absolutní důvěře. Tak jako v partnerství.

Mimochodem, jelikož tady v USA bují stále ještě kauza #metoo a já jsem v tomhle dost opatrná, dostal celý štáb dopředu přikázano, že na tvojí nahotu nesmí nikterak poukazovat, i kdyby ti chtěli třeba složi kompliment, tak to mají zakázané. Prostě se musí chovat jako bys byla oblečená. Takže jestli tě mrzelo, že ti třeba někdo neřekl, jak ti to i nahé sluší, tak to bylo proto.
Myslím si, že to má úzkou spojitost s předešlou otázkou, na kterou jsem odpovídala a oceňovala v ní profesionalitu štábu. Víš, já se nikdy neřadila mezi dívky, co rády koketují, nebo jsou obecně primárně vyzývavé, proto by pro mě lichotka ohledně mého nahého těla od kohokoliv jiného než je můj partner vyvolala spíše negativní reakci. Daleko více potěší, když jsou mi pochváleny kupříkladu vlasy nebo pěkné boty. Cítím se tak příjemněji.

Z pozice herečky, která má za sebou první "nahé natáčení", co bys řekla, že tu situaci může zpříjemnit, a co zhoršit?
Když budu vycházet z mých reálných pocitů při natáčení, tak mi pomohlo Martini se Spritem, naprosté zkoordinování štábu, čímž mám na mysli například vždy připravené kamery a zvuk, tvoje režijní vedení a vždy jasná vize o výsledku, nebo Kristýna, která byla za každé situace připravena priskočit s županem, hřebenem nebo rtěnkou.

Od natočení prvních dílů uteklo několik měsíců, vím, že pro tebe tyhle scény nebyly jednoduché, a myslím, že kdo nezažil jaké to je nastoupit před tým lidí, které vlastně nezná, úplně nahý a ještě k tomu hrát nějakou roli, tak si neumí moc představit, jaké to je. Nyní tě čeká natáčení dalších dílů. A jak víš, s tvojí nahotou se nadále pracuje. Jak se na to těšíš/nětěšíš, změnilo se něco v tvém postoji nebo přípravě?
Moje postava Sofie Francové pro mě byla od začátku výzva a zároveň splněný sen. Vždy jsem si toužila zahrát takovou roli a mnohdy při čtení scénáře se až zarazím, kolik toho máme společného. Snažím se přemýšlet jako ona, fixovat si gesta a reakce a pochopit, proč se v danou chvíli chová tak, jak se chová. A to je podle mě nejlepší příprava. Když pochopím, o čem je situace, naučit se scénář je pak daleko jednodušší. Máme před sebou druhé natáčení, o kterém si myslím, že bude jeste daleko lepší než to první, jelikož i my herci budeme sehranější a dovolím si tvrdit, že jsme i se štábem přátelé. Věřím, že si to užijeme a diváci se mají opravdu na co těšit!

Anna Lucie Schollerová - Anna se narodila v roce 1992 v Blatné. Od dětství byla výrazná díky svému hudebnímu a hereckému talentu. Nyní se naplno věnuje divadelnímu a filmovému herectví. Stala se také tváří mnoha českých a zahraničních reklam. Naši televizní diváci ji mohli zaznamenat například v nekonečném seriálu Ulice, v pohádce Pravý rytíř (2016), v seriálech Modrý kód (2017) či První republika. Také se představila v hlavní ženské roli hořké divadelní komedie "Čekání na Mickey Rourka”.

Anička byla první obsazenou rolí v seriálu právě na základě výzvy na Kinoboxu. A i když se původně hlásila na jinou roli, tak se nám na castingu natolik zalíbila, že jsme jí dali jednu z hlavních rolí, roli svůdné Sofie. A pak nastalo více než roční hledání dalších protagonistů.