Režisérka Olga Dabrowská: „Divadlo Sklep je společenství lidí, které spojuje láska.“

Napadlo to producenta Iva Krátkého, prý když se koupal ve vaně. A nabídl mi scénář a režii. Sklepáky jsem měla ráda už od 80. let, obdivovala jsem Vorlovy a Trojanovy famácké filmy, i ty pozdější, zejména Kouř, Pražskou 5 nebo Pějme píseň dohola. Něco jsem se natančila na M.T.O., chodila na výstavy Tvrdohlavých, hostovala na Fešn šou ze second handu Simony Rybákové a bratří Cabanů a zažila spoustu různých akcí spojených s divadly Pražské 5 a dalšími přidruženými soubory, happeningy a podobně.

Eva Holubová mi jednou řekla, že jsem Sklepačka, protože sklepáctví je vnitřní postoj, krevní skupina, spříznění duší. Tahle parta mě fascinovala a řekla jsem si, že když mám tedy možnost podívat se jim na zoubek, ráda to udělám. Oni sami mají čtyři slavné režiséry, kromě Vorla a Trojana je to ještě Milan Šteindler, z jehož tvorby nejvíc miluju Díky za každé nové ráno, nebo Václav Marhoul, ale kromě tohoto čtyřhvězdí tam režíruje ještě mnoho dalších velice talentovaných lidí, vlastně každý Sklepák je režisérem svých autorských čísel v Besídkách. Jenže sklepovští rejžové by prý neměli od svého spolku patřičný odstup, takže jim vetřelkyně zřejmě nevadila. Přijali mě srdečně.   

Sklepáci mají svérázný humor i přístup k práci. Jak moc bylo natáčení náročné po produkční stránce?
Oni jsou zodpovědní chaotici. A to já jsem taky. Já raději improvizuji v základních rámcových mantinelech určitého nepříliš sevřeného řádu, než abych měla všechno přesně nalajnované. Má to i stinné stránky – často chodím pozdě. Moc se tím trápím, protože to vypadá, že si třeba nevážím času jiných lidí, ale tak to není. Mně se totiž pořád něco „stává“. No a oni to mají úplně stejně! Byli jsme kompatibilní.

Ovlivnilo nějak Divadlo Sklep vaši filmovou tvorbu?
Sklep mou tvorbu teprve ovlivní. I když vlastně povídka Mravní imperativ, která je součástí mého debutu Kuličky, je určitě ovlivněná poetikou podobných souborů. Je to divadelně pojatá povídka s odkazem ne sebeironii aktérů a lehké shazování postav, které s láskou hrají. Pokud jde o obsahový vliv, líbí se mi kombinace toho, že jim zdánlivě není nic svaté, ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Principy, které Sklep prosazuje, jsou vysoce morální a odpovědné. Přinášejí svobodu, lásku a humor. Tím v divácích aktivují duševní i fysické zdraví a sílu. Divím se, že je soudruzi nezavřeli. Vždyť je to pro temné síly nebezpečnější, než když se proti nim nějak vymezujete.    

Jak dlouho jste film připravovali? Měnil se v průběhu natáčení jeho koncept?
Po několika brainstorminzích, kdy jsme se radili s kdekým, jsme se rozhodli nechat vyjádřit k podobě filmu celý Sklep. To byl super zážitek. Ve Sklepě má totiž každý člen zásadně jiný názor než ostatní a hrdě si na něm trvá. Zároveň ale Sklep nejde do ničeho, na čem by se neshodli všichni do jednoho. Ten večer jsme slyšeli nepřeberné množství originálních nápadů, jak by měl film vypadat, přes názor Papriky, že by se nemělo točit nic, až po starostenské zvolání basisty Vladimíra Vytisky „Pojďme do toho!“ Uvědomila jsem si, že Sklep zřejmě využívá určitých přírodních zákonů, které fungují samy o sobě, a v tom spočívá jeho síla. Například se sám automaticky harmonizuje, když nechá svobodně znít kakofonii názorů dostatečně potřebný čas. Tenkrát jsme si řekli, že budeme postupovat stejně: chvíli budeme Sklep jen tak točit a film nám sám odpoví, o čem má být. Velmi brzy se začalo ukazovat, že je o společenství lidí, které spojuje láska. Že jde o rodinu. A že ta láska dorostla až do podoby, kdy se rozdává dál, i za cenu rizika.  

Například to, že sametová revoluce vznikla tím, že Hanička Písnička Zagorová podepsala na Dobešce petici Několik vět. Nebo že představení Divadla Sklep mají léčivé účinky, protože aktivují hormony štěstí, jejichž mocný vliv na zdraví je vědecky prokázaný. Dokonce jsem mluvila s lékařem, který na Sklep posílá své pacienty. Ale hlavně – Sklep souvisí úplně se vším. Námětově už snad pokryl úplně všechna témata, a jak se mění svět a my v něm, Sklep hbitě reaguje dál a dál. Myslím, že ho inspiruje sám Bůh. Jak říkají géniové – inspirace je devadesát pět procent inteligence. U Sklepa to platí o to více, že měřitelná inteligence Sklepa odpovídá populačnímu průměru.

Prozradíte, jaké je ono tajemství Divadla Sklep?
Tajemství je od toho tajemstvím, aby se nevyzradilo. Ale myslím, že když na ten film půjdete, tak se toho tajemství Sklepa opravdu dotknete.  

Připravuji hraný film podle vlastního námětu a scénáře. Pracovní název je Děti samotářů nebo Děti osamělců. Natáčení proběhne v září. Jak vyplývá z názvu, film tematicky naváže na Samotáře, které jsem vymyslela a pomáhala psát Petrovi Zelenkovi, protože tehdy jsem celovečerní scénář ještě sama napsat neuměla. Nyní je to obráceně, Petr pomáhá mně, a to dramaturgicky. Ráda bych se s ním v některých věcech radila i režijně. Látka je to dobrá. Dokonce nedávno si ji ode mě chtěli odkoupit dva slavní filmaři. Opět jde o to, že nejen třicátníci (jako v Samotářích), ale i pětačtyřicátníci touží po trvalém vztahu a neumí v něm žít, ale nyní už v těchto krátkodobých svazcích vyrůstají děti – celá nová generace. Jaká bude a co udělá se světem? Je to nový sociologický fenomén celé euroamerické kultury.