Recenze: Šéfové na zabití 2 aneb Zázrak prvního dílu se neopakuje

Tři hrdinové prvního filmu si založí společnou firmu, začnou vyrábět koupelnovou supersprchu, ale strašlivě je podvede bohatý Christoph Waltz. Naši hrdinové se mu chtějí pomstít, a zdá se, že jim v tom pomůže Waltzův syn Chris Pine, který tatínka nenávidí.

První Šéfové na zabití (2011) pro mě byli něco jako zázrak a dost se mi líbili. Bohužel, zázrak se neopakuje.

V prvním filmu bylo zábavné, když jsme poznávali, jakým způsobem je který ze tří hrdinů ujetý. Ve dvojce už to víme a jsou ujetí pořád stejným způsobem, tudíž jsou mnohé scény a hlášky předvídatelné.

V jedničce bylo zábavné sledovat Kevina Spaceyho, Jennifer Anistonovou a Colina Farrella, kteří hlavní hrdiny jako jejich zaměstnavatelé terorizovali. V dvojce se objeví Spacey a Anistonová, ale už nikoho neterorizují, jejich role jsou výrazně menší a vlastně není moc důvodů, proč ve filmu jsou (s výjimkou toho, že tam musí být, protože se divákům líbili v jedničce, samozřejmě). Vrátil se také Jamie Foxx jako nepříliš schopný wannabe gangsta, ale i jeho role je spíše "z nutnosti", a snaží se jen mechanicky opakovat fórky, které byly v jedničce svěží.

Dokonce i Waltz je ve filmu překvapivě málo a téměř nic nepředvede, takže nakonec je nejzábavnější Chris Pine, který je patřičně sexy psychopatická svině.

Film natočil jiný režisér, který má výrazně horší smysl pro komiku. Většina dialogů opět působí, jako že byla improvizovaná, ale jsou hůře sestříhané, často jim chybí tempo a vlečou se zbytečně dlouho.

Většina zúčastněných jsou schopní herci, takže se jim rozhodně povedlo párkrát mě nahlas rozesmát. Ale povedlo se jim to mnohem, mnohem méněkrát, než v prvním filmu.

Hodnocení: 50%