Recenze: Hunger Games: Síla Vzdoru - 1. část aneb Každý sociální problém se dá vyřešit pomocí trochy terorismu

Katniss už se neprohání v aréně a nezabíjí divná zvířáta, ale stane se hlásnou troubou odboje (doslova podzemního odboje). Má v pirátském vysílání vyburcovat celý Panem, aby se vzbouřil proti Kapitolu (a Donaldu Sutherlandovi). Její milý Peeta je mezitím brainwashován v Kapitolu a vysílá propagandu proti rebelům.

Katniss si dá podmínku, že rebelům pomůže pouze pokud Peetu osvobodí, o což se rebelové nakonec pokusí. A to je asi tak všechno...

Je s podivem, jak málo se toho ve filmu stane, a přesto se filmařům nějak podařilo natáhnout to na 100 minut, aniž by to působilo ÚPLNĚ idiotsky (jde o zfilmovanou polovinu třetí knihy). Jistě je to tím, že Francis Lawrence je slušný režisér, James Newton Howard dokáže složit epickou hudbu, atd...

Také je nutno ocenit, že někteří herci (Philip Seymour Hoffman, Donald Sutherland, Stanley Tucci, občas Woody Harrelson a Julianne Mooreová) se téměř nadlidsky snaží, aby jejich scény byly aspoň něčím zábavné - i když je to marný boj, protože jim debilní zápletka nedává moc prostoru předvádět cokoliv zajímavého.

Katniss na mě působila jako dost nesympatický rozmazlený fracek, který každou půlhodinu chce něco opačného, čemuž se všichni kolem musejí chtě nechtě přizpůsobit, protože ona je "the chosen one".

Všechny postavy se ovšem celý film chovají jako debilové. Netuším, jestli je to špatnou adaptací knihy, nebo tím, že si špatně pamatuji předchozí díly, nebo to prostě autorka knih tak debilně napsala. Netuším. Ale ve filmu je tuna strašlivých hovadin, jako:

- Na mém přežití závisí osud milionů lidí, proto při leteckém bombardování vylezu z úkrytu. Dvakrát. Jednou kvůli dětem v nemocnici, podruhé kvůli zaběhlému kocourkovi.
- Jsem hlasem rebelů, mám sjednotit celý národ, a při videohovoru se zlým prezidentem mu řeknu, že je mi celá kauza vzbouřenců úplně volná a dělám to jenom kvůli svému milému, kterého chci zachránit.
- Můžeme vytvořit počítačovou grafikou realistické lidské postavy, ale abychom natočili propagandistické video s naší slavnou Katniss, musíme ji poslat do válečné zóny a doufat, že se tam bude chovat dostatečně dojatě, protože jako herečka stojí za prd (Katniss, ne Jennifer Lawrenceová).
- Jsem zlý prezident, dozvím se o tom, že hodní povstalci infiltrovali mou budovu, odvysílám povstalcům vzkaz, že vím o tom, že infiltrovali mou budovu, a pak ty infiltrátory nechám v klidu odejít, aby povstalci nevěděli, že vím, o tom, že infiltrovali mou budovu.
- Jsem zlý prezident, udělám svému poradci přednášku o tom, proč nehodlám používat ve svých projevech slovo "rebel" a o 30 minut později ho zcela neironicky v projevu použiju.
- Úplně nejlepší strategie boje proti pořádkovým jednotkám se samopaly je vylézt na vysoké stromy a pak odpalovat výbušniny pod těmi stromy (na kterých sedím).
- Rakety povstalců jsou bezmocné proti armádním vznášedlům, ale titíž povstalci mají výbušné šípy (do normálního luku), které tatáž vznášedla likvidují jednou ranou.

A tak podobně. A je mi úplně jedno, jestli mi hodláte vysvětlovat, že to v rámci knih dává dokonalý smysl (viz první odstavec).

Ještě nejvděčnějším motivem je podzápletka o tom, že je Katniss tlačena do propagandy a neumí v tom chodit. Ta je aspoň mírně vtipná (záměrně). U mnoha jiných podzápletek jsem ale neměl tušení, jestli má jít o mírnou satiru, nebo jestli je autorka tak naivní. Z filmu jsem si odnesl především závěr "Každý sociální problém se dá vyřešit pomocí trochy terorismu", což pravděpodobně nebyl záměr tvůrců.

Po téhle vší kritice vás možná překvapí, že filmu dávám celých 50 procent. Je to tím, že jde o víceméně nezávadné dílko, balancující na podivné hranici mezi televizní inscenací a hollywoodským velkofilmem. Trochu jako sovětské a německé sci-fi filmy, na které jsem chodil do kina před 30 lety a vlastně se mi tehdy docela líbily...

Hodnocení: 50%