Recenze: Železná srdce - pět mužů, jeden tank a drsné válečné pole

Píše se duben 1945. Nacistické Německo hladově postupuje Evropou a neúnavně pokračuje vpřed. Mají dostatek lidí a techniku, o níž si může nepřítel jen zdát. Válečný veterán, armádní seržant Wardaddy (Brad Pitt) ale nepatří k těm, kdo by se vzdával bez boje. Se svým týmem (Shia LaBeouf, Jon Bernthal, Michael Peña) patří k těm nejvytrvalejším. Zkušená jednotka dostane trhlinu, když musí na další misi přijmout nezkušeného zelenáče (Logan Lerman) na post jednoho z hlavních střelců. I jedna drobná chyba může pro celý tank znamenat okamžitou smrt.

Válečná novinka Železná srdce, která tento týden vstoupila do českých kin, je prvním odvážným pokusem scenáristy a režiséra Davida Ayera vyzkoušet si úplně nový žánr. Ayer se v Hollywoodu etabloval jako expert na policejní drama různého ražení (Street Kings, Patrola, Training Day), přičemž jeho tvorbu charakterizují tvrdí hrdinové a ještě tvrdší pravidla, která vládnou ulicím. Bitevní pole se proto ukazuje být pro Ayera dalším vhodným teritoriem. Je to místo, kam se též hodí nekompromisní přístup, syrový pohled na věc i drsné postavy, jdoucí až na hranice svých možností.

Je tu nicméně patrná snaha o posun charakterizací samotných postav, kdy kupříkladu není Pittův veterán žádný zelený mozek, ale chlápek, který jen "dělá svou práci a dělá ji dobře". To ještě neznamená, že ho nemůže smrt spolubojovníka rozhodit. Typově jsou velmi dobře vybraní i ostatní muži v tanku, pobožně založeným Biblem Shiay LaBeoufa počínaje a jindy problematickou vložkou v podobě roztřesené novicky, kterou Logan Lerman pojal natolik upřímně a plasticky, až je „člověku toho kluka fakt líto".

Škoda jen, že si Ayer lépe nepohlídal vyváženost jednotlivých scén. Většinu času servíruje téměř učebnicové válečné drama, kterému nechybí pachuť zoufalství a zmaru. V několika akčních scénách ale jakoby se zapomněl a přepne do jakéhosi "Call of Duty" módu, v němž burácí hudba vhodná do akčního blockbusteru alá Transfomers. Těch momentů je ve filmu poskrovnu, dobrovolně se směrem k pohádkovým příběhům vydává až finále, kdy muži po vzoru Sedmi statečných dobrovolně vstoupí do sebevražedné mise. Skutečnost se v tu chvíli s filmem i divákem nadobro rozloučí a u škodolibějších povah rázem klesne hodnocení o několik desítek procent.

Naštěstí je tu i scéna, jež má náběh na to stát se nesmrtelnou. V ní si Pittův ostřílený vlčák společně s mladíčkem chtějí připomenout normálnost civilních dnů posezením u stolu v bytě žen, které právě poznali. Zdánlivá idylka vezme hodně rychle za své příchodem dalších vojáků a atmosféra neskutečným způsobem zhoustne. Jde bezesporu o nejlépe napsaný i natočený moment, kterým Ayer ukazuje, jak silný umí být vypravěč. Za podobně uchopenou a vygradovanou scénu by se nemusel stydět ani samotný Quentin Tarantino.

Přestože nejde zdaleka o dokonalou podívanou, mají v sobě Železná srdce punc poctivého válečného filmu, který se jen chvílemi zapomíná a začíná „pouze bavit“. Pokud mu to odpustíte, nebudete návštěvy kina litovat.

Hodnocení: 80%