Retro recenze: Soudce - vzpomínka na to, kdy si dal Iron Man odpočinkovou pauzu (TV tip)

Hank Palmer (Robert Downey Jr.) je sebevědomý právník z velkého města, který se musí vrátit do rodného zapadákova na pohřeb své matky. Přestože by minulost nejraději nechal spát, nemůže se vyhnout bývalé lásce, svým bratrům a hlavně nevrlému otci (Robert Duvall), jemuž všichni synové říkají soudce (a on soudcem i ve skutečnosti je) a který vždy vládl přísnou rukou. Netrvá dlouho a následují hádky mezi hlavou rodiny a odcizeným synem, jenž se nemůže dočkat, až z městečka vypadne. Plánovaný útek přeruší nečekané obvinění jeho otce z vraždy.

Přestože by starý muž raději překousnul pletivo vlastními zuby, nakonec mu nezbývá nic jiného, než Hanka poprosit, aby ho zastupoval. Jde o vývoj, s nímž divák počítá a to je současně největší slabina celého filmu. Drží se schémat soudních dramat s lehce detektivní linkou a podle potřeby míchá rodinné střety s odlehčujícími vtipy (díky nim aspoň Soudce nikdy nesklouzne k přílišné melodramatičnosti). Downey Jr. tady připomíná, že umí být opravdu všestranným hercem, schopným celou situaci vystihnout pouhým pohledem. O nic méně jistý není druhý Robert příběhu s příjmením Duvall. Ten v postavě otce vykreslil divácky vděčného "clinteastwoodovského" mrzouta, s nímž nelze navzdory jeho tvrdohlavé nátuře nesympatizovat.

Převážně komediální režisér David Dobkin (Rytíři ze Šanghaje, Nesvatbovi) si rozhodně neukousl malé sousto. Soudce působí dojmem adaptace obsáhlého knižního románu a občas se v jednotlivých motivech utápí. Nejde o to, že je jich na podobný typ příběhu možná až příliš. Spíše se sem tam dostavuje nezkušenost v rámci dramatické tvorby. Když otec zůstává, na rozdíl od ostatních, sedět u hrobu své čerstvě pochované ženy, nechybí tomu upřímnost i nenucenost. Pokud ale společně s dětmi dojatě vzpomíná na mládí prostřednictvím rodinných videozáznamů, už to zavání kalkulem.

Naštěstí slabších momentů není moc. Jsou to střípky občasných oslích můstků k potřebným dějovým kličkám a díky hudbě Thomase Newmana (natolik příjemný soundtrack jsme od něj neslyšeli od dob spolupráce se Samem Mendesem) a především fantastickým hercům na všech frontách se daří prodat většinu těžších scén. Možná jen konec je již natahovaný, ale to je celkový problém Soudce, zkrácení o 20 minut by mu rozhodně neuškodilo.

Díky známým kličkám je ale nakonec snímek divákům paradoxně blízký. Ano, všechno jsme už s určitou obměnou někde viděli. Kdo by ale neznal návrat domů po letech, shledání se se starými láskami a rodinou (což vždy vede k nějaké té "kolizi") a známými místy z dětství. Člověk může být sebevětší cynik, ale doma je zkrátka doma.

Soudce je prostě podívaná, která se nestydí za svou nepůvodnost a jejíž hlavními cíli je pobavit, dojmout a nechat excelovat herce. To se většinu času daří. A je o takovou tu podívanou, které navíc televizní obrazovka sluší. Pokud tedy ještě nemáte plány na večer, Soudcem rozhodně nic nezkazíte.

Hodnocení: 75%