Recenze: V tichu je profesionálně a zručně natočený film, ale...

Doporučuji podívat se na trailer, protože poměrně dobře vystihuje, jak film působí.

Začínáme sestřihem z "idylických časů", kdy se sympatičtí hlavní hrdinové zamilovávají, tancují, hrají na hudební nástroje, zpívají, všechno je krásně pohodové, romanticky nasvícené a decentně rozostřené, nadčasově pohádkové (v jednu chvíli vidíme radostnou jízdu na horské dráze na pražském Výstavišti, která je o mnoho desetiletí novější).

Později se přidají prostřihy do "neidylických časů" (koncentráky, střílení, osamělost, zoufalství, vyhazování klavírů oknem na ulici [víte, jak velký a těžký je klavír?]).

Prolínají se scény z životů několika lidí, skáče se časem tam a zpět, slyšíme většinou monology nebo velmi jednoduché dialogy.

Z řemeslného hlediska to všechno vypadá VELMI profesionálně a jak vidíte v traileru, dá se to sestříhat tak, že je to působivé, aniž bychom museli vědět, co přesně se komu stalo.

Ale to, co dobře funguje ve dvouminutovém traileru, nefunguje zdaleka tak dobře v celovečerním filmu.

Osudy všech hrdinů jsou totiž strašlivě předvídatelné a banální (což neznamená, že nejsou tragické a/nebo realistické) a z filmu jsem si odnesl pouze objevné zjištění, že "Mimo koncentrák je mnohem veselejší život, než v koncentráku". Žádná ze zápletek ani postav není ani v nejmenším zajímavá, všechno to je strašlivě stereotypní...

Je to opravdu profesionálně a zručně natočeno, sestříháno, ohudebněno, ale kdyby to celé mělo 15-20 minut, rozhodně by to nebylo méně působivé, spíše naopak...

Hodnocení: 50%