Recenze: Southcliffe - britský seriál, který se umí zarýt pod kůži

Začíná jako britská parafráze na expozici dnes už kultovního Lynchova Modrého sametu. Poklidné městečko se probouzí do nového dne a jedna z místních obyvatelek pleje svou zahradu před domem. V pozadí vidíme blížícího se muže, ozve se výstřel a žena se překvapeně dívá na své krvácející tělo. Městečko Southcliffe už nikdy nebude tím, čím bylo. Neblahou předzvěstí dalších událostí je zvuk rychle nabíjené zbraně a další výstřel.

Britští dramaturgové si pro realizaci čtyřdílné série mimořádně kvalitního scénáře Tony Grisoniho (spolupracuje nejvíce s Terry Gilliamem) vybrali mladého talentovaného newyorského režiséra Seana Durkina, jehož temný celovečerní debut Martha Marcy May Marlene dával záruku originálního uchopení. A také skutečně mimořádnou dávku trýznivé podívané. Nikoli ve smyslu kvality díla, ale jeho obsahu a formy, jež mu byla Durkinem vtělena.

Příběh postupně rozkrývá osudy jednotlivých protagonistů, velice pečlivě a znale kombinuje časové roviny. Vracíme se v čase zpět, abychom poznali podivína Stephena (Sean Harris, cena BAFTA za tuto roli), který se stará o svou nemocnou matku a pak také hromadu zbraní, které jsou v jeho rukou jako časovaná bomba. Stephen je totiž naštvaný. Na celý svět. Ale celý svět vystřílet nemůže. Žije v Southcliffu. Bližší košile, než kabát. Je jen otázkou času, kdy někdo ve Stephenovi zapne časovač. A to se také stane.

Druhou hlavní postavou série, jejíž příběh tvoří pomyslnou druhou hlavní linku, je televizní reportér David Whitehead (skvělý Rory Kinnear). Poněkud sebestředný a proto úspěšný profesionál, který v městečku vyrůstal a tudíž jeho zpravodajství má být pro diváky mnohem osobnější a tím i přitažlivější.

Čím déle ale v městečku je a čím více lidí umírá, tím rychleji dochází k jeho proměně. Jako by mu hrůzy, odehrávající se kolem a poodhalující příběhy lidí, které dříve osobně znal (včetně samotného střelce), rozkryly to, co ostatním zůstalo zahaleno nebo co si nebyli ochotni připustit. Že totiž vše má své příčiny a také své následky. A pokud je nepřijmeme a nepojmenujeme, nikdy se nezbavíme stigmat, znamení hanby a ne-li přímo viny, pak jistě spoluviny. To, co se zprvu zdá jasně oddělenou hranicí mezi dobrem a zlem, zvolna ztrácí ostré kontury a zpochybňuje to, kde se divák obvykle cítí jistě a pohodlně.

Režisér Durkin dal seriálu i odpovídající syrovou atmosféru. Mlhavé či deštivé podnebí, temné vodou nasáklé lesy, interiéry, kde divák nezapochybuje, že tady skutečně žijí lidé. Pokud použije hudbu, pak pouze tam, kde v reálu opravdu zazní.

Southcliffe zkrátka není ani trochu jednoduchá a bezpečná podívaná. Je to bolestný pohled do lidského nitra, a ačkoli je zasazen do britského městečka a odkazuje na konkrétní historický kontext, obsahuje nadčasové poselství.

Pokud budete mít chuť se na tento čtyřdílný, bez mála dvousetminutový seriál podívat na filmovém plátně, máte možnost na zářijovém Fresh Film Festu v Praze.

Hodnocení: 90%