Recenze: Pompeje - snaživá lovestory na pozadí tragédie, která nedokáže patřičně vtáhnout do děje

Film má asi 100 minut a sopka začne soptit až po 60 minutách. Předtím se musíme dívat na strašlivě předvídatelnou romantickou historku chudého gladiátora, krásné Pompejanky z lepší rodiny a zlého římského senátora (který shodou okolností před 20 lety vyvraždil celou rodinu a okolí tomu gladiátorovi a vypadal tehdy přesně stejně jako dnes).

Opakuji, těch prvních 60 minut není vyloženě strašných, natož směšně strašných, ale je to jen 128. varianta příběhu, který jsme viděli 127krát předtím a není ničím novátorská nebo jinak zajímavá.

Je nutno zavzpomínat a ocenit, jak se před lety Jamesi Cameronovi podařilo natočit love story v Titanicu takovým způsobem, že nás ty postavy zajímaly a nebyli jsme naštvaní, že tak dlouho trvá, než vyskočí z úkrytu ledovec.

Herci jsou pohlední, ale ničím nezajímaví, s výjimkou hlavního padoucha Kiefera Sutherlanda, který, jdouc v tatínkových stopách, maniakálně přehrává, už mu jenom schází dělat "Muhahahaha, svět je můj!" a je velká škoda, že ve filmu není víc. Také je docela (nechtěně) legrační jeden velký černošský gladiátor, ale jen v českém znění (viz dále).

Představa, že by ten útlý metrosexuální napomádovaný Kit Harington byl neporazitelný domorodý gladiátor, je naprosto absurdní.

Během oněch 60 minut nudné love story a nezajímavých politických intrik jsou jedinými světlými okamžiky asi dvě a půl akčních gladiátorských scén. Ty jsou poměrně ucházející, ale film je bohužel mládeži přístupný (PG-13), takže nevidíme více než pár kapek krve.

Po hodině konečně začne to, na co čekáme, tudíž zkáza Pompejí. Nejsem historický ani vulkanologický expert, ale odvážím se tvrdit, že to, co ve filmu uvidíme, nemá naprosto nic společného s historickými reáliemi, neboť celá zkáza pozůstává z náhodně se střídajících zemětřesení, tsunami a ohnivých kamenů, padajících z nebe přesně na toho, kdo má být právě zabit.

Trikové scény jsou řemeslně slušné, 3D v nich dobře funguje (kouř a jiskry vám téměř létají do očí), ale nikdy jsem při jejich sledování neměl intenzivnější emoce, než "OK, ty triky jsou docela fajn". Nebyl jsem nijak vtažen do děje, nebyl jsem dojat, bavil jsem se velmi málo a především jsem sledoval, jaké jiné filmy jsou rutinně vykrádány.

Co se týče zvuku: K jednomu z mála jednoznačných plusů patří opravdu hezky epický soundtrack Clintona Shortera. A mám neodbytný pocit, že ve chvíli, kdy se potápí římská loď (dřevěná), ozve se typický katastrofický zvukový efekt ohýbajícího se plechu. :)

Film natočil Paul W.S. Anderson a je to pravděpodobně nejlepší film jeho kariéry (tedy o kousek lepší než Mortal Kombat, Resident Evil a Horizont události). Každopádně je to jeho "nejnormálnější" film (a zřejmě jediný, který by se mohl líbit i ženám).

Což je z mého pohledu docela škoda, protože kdyby byl film nepodařenější, byl by méně nudný...

Film je distribuován s titulky i s dabingem. Dabing je v tomto případě pravděpodobně lepší varianta, protože v českém znění mají Pompeje příjemně debilní retro-atmosféru, jako například staré filmy s Vinnetouem, a některé epické repliky jsou více nechtěně vtipné, než v originále: Obzvlášť hezká je scéna ke konci, kdy hlavní hrdinka řekne něco strašlivě osudového a procítěného, načež je chvíli ticho a pak velký černoch řekne hlubokým hlasem "Jdu pro ty koně", takovým tónem, jako kdyby říkal "Ses posrala, ne?"

Hodnocení: 60%

BONUS: Dva zábavné překlepy z titulkové listiny tohoto filmu:

Bonus 1: "Kdo že má umřít?"