Návrat do Homsu. Návrat do pekla.

Festival Jeden svět 2014 se pomalu chýlí k závěru. K vidění bylo mnoho různých filmů z rozličných částí světa. Málokterý však měl takovou sílu, že se zaryl pod kůži. Návrat do Homsu (2013) má takovou moc, že divák po shlédnutí pocítí silný nával emocí. Dokument nás zavede do syrského města Homs roku 2011, kdy davy lidí v souvislosti s Arabským jarem začaly pokojně vystupovat proti Bašáru Assadovi.

Hlavními hrdiny filmu jsou Abdul Basset Saroot, známý fotbalový brankář, miláček místních, a jeho kamarád Ossama al-Homsi. Abdul svými písněmi přispívá k revoluční náladě, svojí odvahou dodáva sílu ostatním, své město má rád natolik, že se nehodlá smířit s tím, jak Assadův režim utahuje šrouby. Lidé jsou na začátku filmu plni entusiasmu, doufají v brzkou změnu, že vše zvrátí a budou se mít lépe.

Assad však tuto naději pečlivě likviduje a zemi vede ke katastrofě, kterou si lidé sice připouštějí, ale nevěří tomu, že skutečně přijde. Objevují se však i tací, kteří hlasitě varují, že pokud se nic nestane, země se dostane na prah občanské války. To se také v průběhu filmu děje - mírumilovné protesty pomalu mizí, objevují se první mrtví, jejich počet narůstá, přijíždějí tanky, začínají dopadat bomby.

Město Homs se začíná vylidňovat - počíná exodus nedozírných rozměrů, celá Sýrie je v plamenech, města se hroutí. Zbývají jen ruiny. Abdul Basset nehodlá z města odejít. Se svými přáteli se snaží pomáhat lidem na ulici, snaží se o to, aby armáda neokleštila celou jeho rodnou čtvrť, aby měli přístup k potravinám, lékům a základním věcem denní potřeby. I tyto jeho plány se však bortí. Povstalci sice drží přístupové pozice, ale nechají se rychle opít svými úspěchy, a o tyto pozice záhy přicházejí.

Nezbývá nic jiného než vykopat tunely z obklíčené čtvrti, aby tam všichni nepomřeli. Abdulovi se podaří dostat se ven, i když každodenně riskuje, několikrát je vážně zraněn - svojí neuvěřitelnou odvahou dodává sílu i všem ostatním - rodina ho podporuje - pro všechny je symbol naděje. Situace se však den ode dne horší - v Homsu nezůstává kámen na kameni, město začíná připomínat kulisy katastrofického filmu. Kamarád Ossama je unesen ozbrojenci a nikdo neví, co se s ním stalo. Dodnes je nezvěstný.

Režisér Talal Derki svým dokumentem přikovává do sedadel, vidíme záběry z fronty, procházíme ruinami, z blízka sledujeme raněné i umírající - téměř cítíme na vlastní kůži horko, prach, strach, beznaděj.

Neuvěřitelná Abdulova osobnost však na ostatní působí téměř andělsky, i po svých vážných zraněních (po jednom z nich má pochroumanou nohu natolik, že už si nikdy víc fotbal nezahraje) se znovu a znovu vrací, jeho Hom

s a zvlášť čtvrť Chalídia pro něj znamená všechno. Příběh vlastně nemá závěr, protože se situace v Sýrii dennodenně mění. A nejde jen o město Homs, stejně je na tom i Aleppo a další velká města. Spíš jde o poselství světu, aby se probral, aby konečně něco udělal. Dokument Návrat do Homsu (2013) je vlastně takové podobenství o lidské odvaze, o zrůdnosti diktátorských režimů, o tom, že i civilisté mohou něco dokázat, když jsou k tomu dohnáni okolnostmi, o tom, že někdy nejde řešit věci beze zbraně. Návrat do Homsu získal velkou cenu poroty za nejlepší dokument na festivalu Sundance v roce 2014.