Recenze: Sherlock - The Sign of Three (2. epizoda třetí série)
Pokud jste doufali, že byl první díl třetí série Sherlocka (jelikož byl jistě trochu přikrášlen komerčním make-upem a snažil se diváky především bavit) jen jakousi snahou udobřit si trpělivé fanoušky a zároveň pomalým rozjezdem k nefalšované inteligentní, čistě britské detektivce, kterou máme tak rádi a kterou moc dobře známe z předešlých epizod, tak budete zklamaní.
Druhý díl, napsaný Markem Gatissem, Stevem Thompsonem a Stevenem Moffatem (ano, v úvodních titulkách jsou všechna tři jména), je totiž ještě více "zameričtěný." Chytré případy, narážky na knihy Arthura Conana Doyla, i neuvěřitelné dedukce Sherlocka Holmese zůstávají, ale zbytečně se k nim přidávají nucené vtipné scénky, místo kterých mohli scénáristé rozvést například hlavního záporáka (ostatně, případ začne až po půl hodině!).
Je pravou, že i v první sérii jsme se Moriartyho dočkali až v závěrečném cliffhangeru. A jaký se z něho vyloupl charismatický psychopat. Jenže tam hrály případy hlavní roli a zde se zdají být jen jakýmsi doplňkem vztahu Holmes-Watson. A ano, je zábavné vidět Holmese po pár pivech, ale ztratila se ona jedinečná podstata seriálu, která nás všechny původně uchvátila.
Přesto lze pořád The Sign of Three označit za nadprůměr. Hektické natáčení Sherlockových jedinečných dedukcí je pořád fascinující a Mary potvrdila své charisma. Dočkáme se znovu slušného, i když ne tak omračujícího rozuzlení a Benedict s Martinem zase hrají jako o život (další BAFTY, prosím).
Neříkám, že by epizoda byla zlá. Buď ale scénáristé lapají po dechu a doufají, že si díky pár gagům nevšimneme klesající kvality, nebo se zoufale snaží najít další a další diváky...což je dosti nepochopitelné, vzhledem k tomu, že show má v rámci TV vysílání jednu z největších sledovaností.