Recenze: Gravitace - druhý pohled, aneb jak to vidí žena, která je matkou
V tomto ohledu zklamání. Navíc ve filmu jde spíše o stránku trikovou, nikoli dějovou linku. Ale i tady jsem se poměrně zadrhla. Asi třetinu filmu jsem ve finále probrečela, neboť většinu scénáře a dialogů hrála hlavní roli smrt hrdinčiny dcerky. Máme tu tedy zhmotněnou nejhorší noční můru všech rodičů... Za úvahu tak ale rozhodně stojí síla hrdinky. Dr. Stoneová je emocionáně mrtvá žena, ale zemřít nechce. Bojí se smrti úplně stejně jako každý z nás, bez ohledu na věk a nic na tom u ní nemění ani fakt, že ten její už za nic nestojí. Nebo že by přeci? Možná v tom tkví jádro pudla.
Cuarón totiž stvořil něco, nad čím při hlubším zamyšlení vstávají chloupky po těle. Obyčejný smrtelník se bojí smrti, ale co člověk, který se najednou ocitne tam nahoře? Jak nicotný si musí připadat při tom pohledu kolem... a navíc je tu najednou sám. Vzduch kolem je tak řídký, že pohyb není možný, spojení se Zemí neexistuje a dole ani není nikdo, kdo by truchlil nebo vzpomínal.
Zpět k filmu a k jeho údajně nejkontroverznější scéně. Prý vyvolává největší diskusi, ale podle mě jde o nejlepší scénu filmu. Konečně se na plátně objevila čistá lidská energie, špetka humoru a neustávající prohlubující se deprese odkvačila za vesmírnými šrapnely ničit jiné objekty. Hurá!
Jednoznačně ale u mě Gravitace zabodovala nápadem, výpravou a zvukem. Postavit film jen na tichu, lidském dýchání a úžasné orchestrální hudbě, to je jednoduše geniální, stejně jako skutečnost, že si film vystačí jen se dvěma herci. A skutečně výbornými, i když Clooney nemá tolik prostoru jako Sandra Bullock. Oba hrají ohromně. Sympatická byla rozhodně i délka filmu, žádné umělé nastavování děje. A bylo to jen ku prospěchu věci.
Navíc nechávám stranou i všechny ty nic neříkající diskuze o nepřesnostech, nelogičnostech, nesmyslech (všechny stanice i satelity na jedné orbitě), nebo kalhotkách ve skafandru. I když to mě trošinku zarazilo, ale co já vím, co pod tím astronauti nosí? Pravda, při přenosech z NASA na sobě mají uniformy, ale přiznejme si upřímně... pokud se pohybujete v nulové gravitaci, kdy vám i slzy odkvačí od očí bez jediné stopy, by mohlo být vysílání v trenýrkách poměrně nepohodlné. :-) Nic z toho mi nepřišlo na mysl. Spíš jsem celou dobu očekávala, kdy mě film strhne, kdy přijde to finále, nebo triková pecka, prostě něco, co mě nadchne jako některé diváky, ale nic nepřišlo.
Co dadat závěrem? Gravitace je bezesporu kvalitní film s dokonalými triky a perfektním vyobrazením vesmíru. A když odhlédnu od té emocionální ždímačky, dávám 70%. Na zadek si nesednu, ale rozhodně to neurazí.