Recenze: Lincoln je zdlouhavou podívanou i pro trpělivé (Oscar 2013)

Spielberg popisuje poslední čtyři měsíce vlády šestnáctého prezidenta spojených států Abrahama Lincolna, které byly z jedněch vůbec nejdůležitějších za celou dobu jeho působení v politice. Zemí zmítá válka mezi Unií a Konfederací a ve velkém se řeší otroctví. Lincoln navrhuje přidání nového dodatku do ústavy, který by vše mohl změnit. Dodatek, který by zrušil otroctví a tím zároveň i válku, se ale bílým politikům, kteří si do soudní síně černochy pustit nechtějí, nezamlouvá a Lincoln proto musí zapojit veškerou svou sílu a talent do přesvědčení o odhlasování třináctého dodatku, jednoho z největších rohodnutí, které v USA kdy padlo.

Lincoln (2013) na mě působí velmi podobně jako minulý rok J. Edgar (2011). Podobnost není pouze v tom, že oba filmy jsou životopismy dvou, nejen pro USA, velmi důležitých mužů, ale hlavně v tempu a stylu vyprávění. Clint Eastwood a Spielberg totiž sice vládnou perfektní režií, skvělým citem pro výběr herců a dokáží z každého záběru vymačkat co se jen dá, ale zbytečně natahují jednotlivé scény (a to i takové, které pro příběh nejsou nijak zvlášť důležité) a pomalým tempem začínají postupně nudit. Nemůžu být jediným, kdo ve filmu, který se odehrává v době, kdy v Americe zuřila jedna z těch nejslavnějších válek, na plátně očekává alespoň malý náhled do bojišť. Minutová úvodní sekvence tuto povinnost rozhodně nesplňuje. 

Abraham Lincoln byl a je obrovskou ikonou, já sám ho upřímně obdivuji a chápu, že jeho život (respektive poslední čtyři měsíce jeho života) se nedají splácat do standartní hodinky a půl, ale Spielberg tentokrát přešlápl pomyslnou čáru snesitelnosti a jediné, co člověka drží v pozoru je (jako vždy) excelentní výkon Daniela Day-Lewise, který se do své role neskutečně ponořil (tady je nominace na Oscara zasloužená). Na jeho brilantní charaktery jsme už zvyklí, ale tentokrát jsem (shodou okoloností zase stejně jako u J. Edgara alias Leonarda DiCapria) snad poprvé naprosto zapomněl, že koukám na herce a vnímal pouze a jenom postavu Abea Lincolna.

Nejenom Daniel si ale zaslouží být vychválen do nebes. Neméně skvělý výkon podává Tommy Lee Jones, Sally Field (oba nominováni na Oscara) a nebo Joseph Gordon-Levitt, ze kterého už se také stal filmový chameleon. 

Spielbergův vrchní skladatel John Williams znovu stvořil nádherné skladby, jejichž tóny perfektně ladí k zamyšlenému Lincolnovi Day-Lewise. Mimochodem, včetně Lincolna, je toto už Williamsova 48 (!!!) nominace na Oscara. Doma na poličce už má zlatých cen vystavených 5 (za Schindlerův seznam, ETho, Star Wars: Epizoda IV, Čelisti a Šumař na střeše). Scénář napsal držitel Pulitzerovy ceny Tony Krushner, který se Spielbergem pracoval již při natáčení Mnichova (2005). Dialogy jsou úžasně autentické a Lincolnovy povídky jsou naprostým vrcholem snímku. Kostýmům nelze nic vytknout a Abeův všude-známý vysoký klobouk byl jen třešnickou na dortu.

Taže ano, Spielberg vytvořil další z jeho noblesních děl, toto ALE dle mého nesahá ani po kolena jeho tvorbě minulé. Lincoln by se mohl pouštět v hodinách dějepisu, neboť ty jsou nudné tak, jako tak. Nominace na Oscara jsou u herců v naprostém pořádu, ale ve filmu a v režii je to podle mě už jen kvůli hodnotě Spielbergova jména. Tenhle filmový spratek mě prostě tentokrát nepřesvědčil tak, jak jsem doufal. Snad příště.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE