Recenze: Nic nás nerozdělí ždíme emoce ve velkém a vůbec to nevadí

Rodina je od sebe oddělena a zbytek druhá polovina filmu je o tom, jak se snaží opět dát dohromady, respektive zjistit, jestli zbývající členové žijí.

Film byl prý natočen podle skutečných událostí. Nevím nakolik přesně odpovídá skutečnosti, ale vím, že rodina byla ve skutečnosti španělská a rodiče mnohem méně hezčí, než McGregor a Wattsová. A také musím konstatovat, že z čistě dějového hlediska je scénář velmi neoriginální, předvídatelný a citově vyděračský. Je tam všechno to, co od podobného filmu očekáváte: Krátké seznámení s hrdina, pak katastrofa, odloučení, zranění, záchrana, hledání, naplnění, extrakce, asimilace a tak dále...

Kromě obsazení je tento (anglicky mluvený) film téměř stoprocentně španělskou záležitostí a režíroval ho jistý Juan Antonio Bayona, který před nedávnem natočil slušný horor Sirotčinec (2007).

A já nemohu jinak, než konstatovat, že Nic nás nerozdělí (2012), je téměř dokonale natočený film, kde 95 procent scén funguje lépe, než jsem očekával, že by mohly fungovat! A tím myslím opravdu všechny aspekty filmu: Herecké výkony, režie, střih, hudba, zvuk (podprahové efekty nebo naopak jejich absence), digitální triky, davové scény...

Všechno funguje FANTASTICKY, má to atmosféru, tempo, napětí, dojetí. Jenom škoda toho triviálního scénáře.

A je mi úplně jedno, že ve skutečnosti katastrofa nespočívala v tom, že se do vnitrozemí vřítila tři metry vysoká stěna vody (jak je to prezentováno ve filmu).

Podobně rozporuplné pocity jsem měl například u Hancocka (2008). Film, od jehož děje nic moc neočekáváte, ten děj skutečně je takový, jak jste se obávali, a přesto je film natočen s takovým talentem a nasazením, že stojí za to dívat se na něj a věnovat mu pozornost.

Každopádně budu velmi bedlivě sledovat, do čeho dalšího se Bayona pustí...

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE