Film V temnotě (2011) byl inspirován životním příběhem Leopolda Sochy. Správce lvovských kanalizací si z ukrývání Židů nejprve zřídil velmi lukrativní živnost. Později ke skupině pronásledovaných spoluobčanů přimknul, což mohlo stát život nejen jeho, ale i zbytek rodiny. Že vám to připomíná příběh Oskara Schindlera? Nenechte se mýlit. V temnotě Oscara nezískalo, navíc jde oproti Spielbergovu snímku o mnohem komornější a méně výpravnou podívanou. V temnotě ovšem stojí za pozornost. Vztahuje se totiž k mnohem univerzálnějšímu tématu, než kterým je "pouhý" holokaust.
Trailer (CZ titulky):
Dojemných válečných dramat o těch dobrých na jedné straně a zlých na straně druhé již bylo natočeno víc než dost. Režisérka Agnieszka Holland ve své novince sice vypjaté emoce hojně používá, v jejím případě však nejde o užití v prvním plánu, kdy se divák vybrečí a může jít domů. Středobodem téměř dvou a půl hodinového snímku je totiž popis déle než rok trvajícího soužití několika židovských rodin v tísnivém, temném a zapáchajícím prostředí kanalizační stoky. Tam se Židé stáhnou během likvidace lvovského ghetta za pomoci Leopolda Sochy.
K Židům chová Socha zprvu velmi odtažitý vztah, založený výhradně na faktu, že mu skupinka za úkryt platí. Jeho průpovídky ("Podej Židovi prst a on ti vezme celou ruku" a další) otevírají stále živé téma antisemitismu v Němci obsazených zemích. V postavě Leopolda Sochy ovšem dojde, podobně jako u Oskara Schindlera, k myšlenkovému obratu. Snad nepůjde o moc velký spoiler když uvedu, že před úplným koncem filmu už Socha o přeživších mluví jako o "mých Židech". Dostat se do Sochova vnitřního světa ovšem není jednoduché, nejvíce nám toho prozrazují jeho gesta a činy. Nicméně, ostatně jako nikdo v tomto filmu, není ani Socha za svůj "přerod" oslavován.
Z filmu tedy jako nejpodstatnější vyznívá téma vyrovnání se s bolestivou pravdou, vyhrocenými emocemi a intrikami, které ve snímku zažívá skupinka Židů na omezeném prostoru kanalizační stoky. I vrcholně kultivovaní lidé vrženi do extrémního prostředí časem odhodí masky, kterými si předtím ulehčovali život. Vzájemné výčitky, obviňování se, soulož s přitažlivější ženou před zraky vlastní manželky, nitrožilní aplikace morfia. To je pouze malá část z toho, co si ukrývající se Židé - nejen sami se sebou a před sebou - prožili. A oni navíc přežili, což ve mně vyvolává nutkavou touhu dozvědět se, jak dlouho a vlastně vůbec jak se s extrémními 14 měsíci v podzemí následně vypořádávali.
V temnotě je velmi citlivě a naturalisticky natočen. Kameramanka Jolanta Dylewska často volila ruční kameru, která ještě umocňuje už tak dosti svírající pocit z toho, co se na plátně odehrává. Režisérka Agnieszka Holland se důkladně držela předlohy, což znamená, že volila naturalistické poj
etí a de facto divadelní formu. Když někdo kupříkladu ve filmu někoho zabíjí, je to vykresleno velmi autenticky, ale tvůrce se ve scéně nevyžívá. Dívá se na jednotlivé výjevy vlastně očima a myslí toho kterého účastníka, což je mnohdy působivější a efektnější než všechna ta krvavá jatka podbarvená nevhodnou hudbou.
Samozřejmě dojde i na scény, které vzedmou nemalou vlnu dojetí. Třeba když je židovské holčičce povoleno nadechnout se čerstvého vzduchu, na pár chvil odklopit víko od kanálu. Načež k ní přicupitá roztomilý pes a vy si uvědomíte jak cenná a jedinečná je vlastně svoboda, jak krásný je ten sebevšednější okamžik.
V temnotě ve mně vzbudil nejen celou řadu emocí, ale i otázek. Otázek týkajících se povah a kvalit lidského společenství. Není těžké představit si nějakou živelnou katastrofu situovanou do současnosti, během níž skupina lidí bojuje o přežití. Co myslíte, potáhnou všichni za jeden provaz? Nebo budou při snaze o záchranu zvýhodňovat sebe a svoje lásky a právo na život budou naopak upírat svým zdánlivým nepřátelům? Skutečnost vás odzbrojí a pravda bolestně zasáhne tu nejnepatrnější buňku vašeho těla. Jak se s faktem vyrovnáte? Budete žít "prostě a jednoduše" dál. Za všech okolností. A to je, jak by řekl Nikolas Winton, "síla lidskosti".