Recenze: Svatba mezi citróny potěší elegánem Brosnanem a originálním přístupem

Ida se tedy vydává do Itálie sama, ale na letišti nabourá postaršího elegána (Pierce Brosnan), ovocného magnáta, ze kterého se vyklubu otec snoubence Idiny dcery (vdovec!). Do Itálie tedy letí spolu, ale do noty si moc nepadnou.

V Itálii, v nádherném sídle u moře, obklopeném citronovníky (odtud český název filmu, původní název znamená "Plešatá kadeřnice" - rakovinový humor), se má konat svatba, ale zkomplikuje se to na všech frontách. Mimo jiné proto, že Brosnan musí čelit neúprosným balícím nájezdům své švagrové a Idin manžel dorazí na svatbu se svou mladou milenkou. Potenciálních konfliktů je ještě mnohem víc, ale nejdůležitější samozřejmě je, že Ida a Brosnan po sobě začnou velmi pozvolna pokukovat...

Když si tak čtete dějové shrnutí tohoto dánského filmu (mluveného střídavě dánsky, anglicky a italsky), musí vám dozajista připomínat romantické slaďáky jako Moje tlustá řecká svatba /2002/ nebo Mamma Mia! (2008/ ve kterém, mimochodem, také hrál Brosnan).

Zajímavá je skutečnost, že film režírovala Susanne Bierová (Oscar za Lepší svět / 2010), která většinou nenatáčí romantické slaďáky, a dokázala vyždímat zajímavé věci ze zajímavých herců (kteří jsou s výjimkou Brosnana neznámí, pokud nekoukáte na dánská existenciální dramata).

Především díky režii většina scén funguje až překvapivě dobře a ne tak únavně tradičně hollywoodsky, jak by se dalo čekat. Přesněji řečeno, rozehrávky situací jsou tradičně hollywoodské, ale konflikty a dramata, které z nich vyvěrají, jsou nejen dobře zahrané a zrežírované, ale povětšinou i ZAJÍMAVÉ A ORIGINÁLNÍ svými drobnými nuancemi, upřímností a všudypřítomnou špetkou depresivní drsnosti, na kterou v hollywoodu nejsme zvyklí. Opravdu jsem se nenudil, protože jsem se téměř stále těšil, jak bude nakonec celý problém vyřešena kdo přitom jak drasticky odhalí něco, co v sobě skrýval.

A samozřejmě exteriéry i interiéry (velká trochu zanedbaná vile) potěší oko.

Bohužel, filmu vadí občas až moc přeslazená hudba (která dost brutálně kopíruje italského Pošťáka) a především jeho posledních 10 až 15 minut, kdy Bierová zcela zapomene na hořkost, která prostupovala celý film, a uzavře ho stoprocentně hollywoodsky pohádkově dokonalým happyendem, který zdárně rozbíjí všechno, co předchozí minuty pracně vybudovaly.

Kdyby se film náhodně utnul vpodstatě kdykoliv v posledních 15 minutách, výsledek by byl lepší, než to, co nakonec vidíme na plátně.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE