Recenze: Obchod pro sebevrahy je nad očekávání pozitivní film

Obchod pro sebevrahy (2012) ocení příznivci snímků Trio z Belleville (2003),Mary a Max (2009) nebo Metropia (2009). S Triem z Belleville Obchod pro sebevrahy pojí hlavně styl ztvárnění a příslib naděje, který je v dobrém slova smyslu nakažlivý. Obě díla své francouzské tvůrce rozhodně nezapřou. Se snímkem Mary a Max má Obchod pro sebevrahy společnou dekadentní atmosféru a užití hudby. Ta se stává důležitou složkou obou filmů. V případě Obchodu pro sebevrahy to platí dvojnásob, neboť se tvůrci poměrně troufale pustili do muzikálového žánru. A odvaha se vyplatila, hudební vstupy a pěvecká čísla (překlady textů do češtiny jsou velmi povedené) jednotlivých postav příběhu "krásně" dokreslují jejich charaktery a vnitřní světy.

Ty jsou zprvu víceméně pochmurné, negativistické, zahalené bezútěšnou celospolečenskou atmosférou. Utopické šedé město jako kdyby vypadlo z Orwellova románu "1984" nebo slavného snímku Alphaville (1965) režiséra Jean-Luc Godarda. Představte si šedé město plné šedých ulic, šedých panelových domů, šedých holubů a šedých lidí. Lidí, kteří z bezmoci a ze zoufalství páchají sebevraždy. Světlo na konci tunelu si spojují s posmrtným životem, nedohlédnou jej v tom současném. Aby to však nebylo jednoduché, v této utopické společnosti je akt veřejné sebevraždy zakázán a pokutován strážci pořádku, kteří lístky k zaplacení vkládají zcela chladnokrevně do zkřivených úst nebožtíků.

Ze strachu profituje Obchod pro sebevrahy, který zoufalým duším přináší spásu v podobě plných regálů. Ty si nezadají s nepřebernou nabídkou domů pro kutily. Tady v tom obchodu ale jedy nebo žíraviny nemají uschovány pod zámkem a za nedostupnými dvířky. Tady je úhledně balí podobně jako ty nejluxusnější francouzské parfémy do dárkových krabic a krabiček.

Na první pohled se tu nabízí kritika neetického obchodování s kdečím. A nemusíme chodit daleko, obchod se zbraněmi, lidskými orgány a vlastně i s lidským zoufalstvím není historickou epizodou, nýbrž současným faktem, na který čas od času někdo (velmi opatrně) upozorní.

Obchod pro sebevrahy vede manželský pár za pomoci svých dvou "emo" dětí. Majitel nezapře úslužného obchodíka, co se nezdráhá svým zákazníkům s čímkoli poradit. Paní kasíruje a je ve vysokém stádiu těhotenství. Opět se stane to, s čím nikdo nepočítal, do rodiny, která profituje z lidské trudnomyslnosti a beznaděje, se narodí klučina s úsměvem od ucha k uchu. A začnou se dít velmi zajímavé věci.

Obchod pro sebevrahy je nezvykle optimistickým - ovšem nikoli naivním - filmem. Na postavě veselého chlapce totiž demonstruje sílu lidskosti a pozitivního přístupu, kterými chlapec dokáže nakazit nejen zbytek rodiny, ale i podstatnou část trudnomyslné společnosti. Celý proces ovšem není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. A tak nás tvůrci Obchodu pro sebevrahy mimoděk konfrontují s jedním rodinným modelem, kde má hlavní slovo otec a kde se díky spikleneckým vazbám jednotliví členové utvrzují ve své (ne)pravdě.

Jednoho dne však nemocný otec ulehne, konfrontace s jeho umírajícím zákazníkem v něm totiž vyvolala nebývalý šok a de facto obnažila i potlačovanou lidskost. Provoz Obchodu pro sebevrahy pomalu, ale jistě přebírá rozesmátý syn a je jen otázkou času, kdy svým přístupem "nakazí" i ostatní, nenapravitelně nakažené přístupem docela jiným.

V době samých "blbých" zpráv a nálad je Obchod pro sebevrahy doslova balzámem pro duši. Snímek ale přináší nejen pozitivní energii a humor, ale též poselství, že jakákoli transformace nebo změna bolí, neobejde se bez ztráty. Když ovšem snímek shlédnete do samotného konce, uvědomíte si, že to za tu bolest stojí. 

Z výtvarné stránky filmu bych vypíchl surrealisticky laděné scény, které tak trochu připomínají mistrné obrazy Georgia De Chirica, předchůdce metafyzického surrealismu. Nezapomenutelná je též scéna, v níž dcera majitele Obchodu pro sebevrahy přesedlá z "emo" stylu na břišní tance a plně se oddá své ženskosti.

Hodnocení: 90%