Retro recenze: Mezi vlky exceluje osudem zlomený Liam Neeson

Je to místo, kam se chodí zaživa umřít. Práce v zemi nikoho, kde lidé nemají minulost ani budoucnost, se stala útočištěm nejen mnoha pochybných živlů, ale i Ottwaye (Liam Neeson), který ztratil milovanou ženu. Vůle k životu z něj pomalu vyprchává. Namísto kulky do hlavy svolí k návratu domů. Nevlídné počasí srazí přepravní letoun k zemi a Ottway skončí (společně s několika dalšími) na míle daleko od civilizace uprostřed studeného pásma. Pokud chtějí muži přežít, musí se dát na pochod. Počasí však není jediný nepřítel. Místo dopadu je teritoriem divokých vlků, kteří netolerují žádné vetřelce. A nikoho nešetří.

Člověk versus příroda je vděčné schéma, kolem kterého se dá rozehrát hodně napínavá bitva. Někdy je nepřítelem pouze prostředí (Přežít, Na ostří nože), jindy si přisadí i lidé (A Lonely Place to Die, či starší film s Neesonem Muž proti muži). Thriller Mezi vlky volí dva smrtící faktory - počasí (v tomto případě zimu) a zvěř (hladové vlky). Režisér Joe Carnahan (Sejmi eso, A-Team) svou novinku vybavil realistickou atmosférou, na níž je znát, že se natáčelo na otevřených pláních a herci nepochodovali v pohodlných vyteplených ateliérech. Podmínky jsou nelítostivé, chlad a zoufalství na dosah ruky. Všude se rozprostírá depresivní šeď, pohlcující obrysy okolí. Potud funguje Mezi vlky coby příběh o přežití takřka bezchybně.

Slabší je uchopení vlků. Že jsou pro potřeby příběhu démonizovaní je jedna věc. Horší je jejich náhodné využívání, připomínající lacinější zombie horory – to v praxi znamená, že máme skupinku lidských postav, které se musí dostat z bodu A do bodu B a vždy, když odpočívají, se objeví nepřítel a jednoho z nich sežere. Tvůrci sice sem tam pracují proti stereotypu, když postavy vyřídí jejich vlastním nedostatkem sil, většinou i to ale působí spíše jako konstrukt než přirozený vývoj událostí.

V rámci realistického boje s přírodou tudíž Mezi vlky pokulhává (bez debat působí méně věrohodně, než třeba zmíněné Na ostří nože, kde Anthony Hopkins a Alec Baldwin prchali před rozzuřeným medvědem). To ale neznamená, že snímek není napínavý. Rozhodně je! Jen malinko klame tělem, když na jedné straně nabízí maximálně věrohodné kulisy a přesto sází na tradiční (ač ověřené) hollywoodské kličky. Kdyby zůstalo jen u věrného prostředí a připitomělé likvidace, snímek by (snad i po vzoru originálního názvu The Grey) skončil v šedi průměru. Tvůrci naštěstí nahání plusové body na hlavní postavě, přesně obsazené stylovým Liamem Neesonem.

Ottwayův příběh je v totiž až nečekaně intimní a melancholický (určitě více, než by člověk od tématu s vraždícími vlky čekal). Scény se ženou jsou upřímně bolestné a dojemné. Neesonův charismatický chraplák a pronikavý pohled zvládnou uhrát i ty nejlacinější fráze. Prodá všechno. Herec dozrál do pozice málomluvných tragických hrdinů, za něž mluví činy. Možná tomu napomohla i jeho vlastní ztráta manželky Natashy Richardson, která pár let před vznikem tohoto filmu tragicky zahynula na lyžích. Právě tato skutečnost dodává podívané jistou neplánovanou nadstavbu. Když vnímáte Neesonovu niternou bolest, která je velmi silná, až téměř hmatatelná, přestává to působit filmově, ale jako zpověď. Vůbec bych se nedivil, kdyby právě tato ztráta vedla herce k tomu, že roli v Mezi vlky přijal.

Mezi vlky je jiný film, než jaký se čekal. Méně realistický, více hollywoodský a hlavně poetický. A ve výsledku o nic horší. Ukázka toho, že i z kalkulu může vzejít cosi silného a osobního.

Hodnocení: 80%

P.S. Snímek má dost podstatnou scénu během závěrečných titulků, ale mám velikou obavu, že televizní vysílání vás o tento moment bohužel připraví. Pokud se tak opravdu stane, můžete se na ni podívat zde.