Recenze: Kronika je hezkým příkladem kréda "Za málo peněz hodně muziky"

Především bych napsal, že film jednoznačně doporučuji a že je nejlepší jít na něj, aniž byste o něm cokoliv věděli a aniž byste viděli trailer. Následující recenze neobsahuje spoilery, ale připraví vás o zajímavé pocity, které v kině zažije divák, vůbec netušící, na co jde.

Trailer je poněkud nevděčný, protože trikových scén, které v něm uvidíte, je ve filmu pouze pár minut a jsou převážně na jeho konci, jako vyvrcholení, které je překvapivé, pokud o filmu předem nic nevíte. Pokud se celý film těšíte na supermanské souboje nad městem a létající auta, tak budete notně zklamáni.

Film Kronika (2012) je natočen jakoby "amatérskou kamerou", respektive kamerami. Zprvu jde o kameru jednoho z hrdinů, kterou má v ruce každou chvíli někdo jiný, pak se přidá kamera jejich kamarádky, a ve finále pak uvidíme sestřih z mnoha kamer a jiných záznamových zařízení různých náhodných kolemjdoucích i z bezpečnostních kamer. Překvapivě si užijeme i dost ladných kamerových jízd, protože jeden z hrdinů se chce stát filmařem, takže používá telekinezi k tomu, aby natáčel sám sebe a přitom kamerou efektně pohyboval ve vzduchu skoro jako to dělal Spielberg před 30 lety na jeřábu.

Filmů (a seriálů) na téma "normální současný teenager se omylem stane superhrdinou" je už dnes celkem dost, ale Kronika je nijak moc nepřipomíná. Naše tři hrdiny během celého filmu vůbec nenapadne, že by mohli svou stále intenzivnější supersílu využít ke konání nějakého organizovaného dobra (nebo zla). Prvního osvícení se jim dostane, když si uvědomí, že teď mohou být populárnější ve škole. Druhé osvícení spočívá v tom, že mohou pohybovat s vlastními těly (tudíž létat) a používat telekinezi jako jistý druh silového pole, které je chrání před zraněními. To je víceméně všechno. Jejich okolí nemá o ničem nadpřirozeném ani tušení.

Až do závěru filmu.

V závěru filmu totiž jeden z chlapců tak trochu zmagoří a dojde k něčemu, co mi dost připomínalo finále japonské animované klasiky Akira (1988), a to jak co se týče vztahu dvou hlavních hrdinů (Kanedy a Tetsua), tak co se týče vizuálního provedení. Záměrně sem nedávám žádný odkaz na ukázku z Akiry, protože pokud tento film neznáte, mohli byste si pak myslet, že Kronika je výpravná sci-fi z budoucnosti, nebo něco podobného. Ale pokud Akiru znáte, vězte, že podobnost jeho finále s finálem Kroniky je (co se týče vyznění) neoddiskutovatelná. Což myslím jako největší možnou chválu.

Nemyslete si ale, že se ve filmu 70 minut nic neděje a pak najednou přijde něco, kvůli čemu stojí za to "přežít" těch úvodních 70 minut (celý film je velmi krátký, asi 95 minut včetně titulků). Kronika velmi dobře funguje od samého začátku, i když se neděje naprosto nic nadpřirozeného. Všechny ty postavy jsou totiž dobře napsané, dobře zahrané (naprosto neznámými herci) a dobře zrežírované (naprosto neznámým debutujícím režisérem).

Kdyby se vystřihly trikové scény (kterých, jak už jsem psal, není ve filmu mnoho), celé by to vypadalo jako nezávislé nízkorozpočtové drama o strastech normálních středoškoláků a možná by se i dalo věřit, že jde o skutečný autodokument natočený jeho hrdiny. Tak dobře ti lidé hrají. A o to působivější je, když jeden z nich ke konci překročí jistou psychiatrickou hranici, mentální přehrada se protrhne a přerod celého filmu v něco zásadně jiného proběhne víceméně skokově, během pár sekund. Bohužel, o působivost toho všeho budou do značné míry připraveni ti, kteří předem čtou recenze nebo koukají na trailery.

Protože jde o debut, neodvažuji se odhadnout, nakolik je výsledek dílem náhody a nakolik je to zrod geniálního tvůrce (viz např. Neill Blomkamp a jeho District 9 / 2009). Některé scény a zvraty působí až trochu moc netradičně a zkratkovitě a není dost dobře možné určit, zda to byl sofistikovaný záměr, nebo tvůrčí nejistota.

Kronika není filmařský zázrak, ale je to pro mě velmi příjemné překvapení, které se objevilo zcela nečekaně. Objektivně mu nemohu dát víc než 80 procent, ale jaksi subjektivně je mi mnohem sympatičtější než velké megaprodukce, protože je hezkým příkladem kréda "Za málo peněz hodně muziky". V tomto případě to "málo peněz" bylo okolo 15 milionů dolarů, což je tuším čtyřikrát méně než stálo Monstrum (2008), které mě zdaleka tolik "nevzalo". Především proto, že jsem - na rozdíl od Kroniky - nevěřil jeho hrdinům.

Hodnocení: 80%