Recenze: Válečný kůň aneb jak Spielberg klopýtnul

Albertův kůň Joey je na počátku války prodán do kavalérie Kapitánu Nicholsovi. Albert toto odloučení nemůže ustát a pod falešným věkem se přihlašuje do armády. Přes hrůzy a nástrahy války se snaží najít cestu zpět ke svému milovanému koni. A výsledek je bohužel tak sladkobolný, jak to z popisu děje zní.

Budu upřímný, úvodní sekvence je čiré zlo. Kdyby ji Steven Spielberg natočil černobíle, myslel bych si, že jde o němou grotesku z dvacátých let. Když se, ale prokoušete předlouhým 40 minutovým úvodem, v němž jsou mimochodem asi jen dvě důležité scény, a který převážně přibližuje vztah Alberta ke koni Joeymu, začne se film trochu svižněji a zábavněji rozbíhat. Mohou za to hlavně herci. Na scénu vstoupí Tom "Loki" Hiddleston a Benedict "Sherlock" Cumberbatch a děj konečně začne někam směřovat. Tihle dva svým charismatem spolehlivě vynahrazují první třetinu snímku. Špatnou zprávou je, že se ve filmu neohřejí dlouho.

Když si celý snímek rozložím na jednotlivé částí, mohl bych i dojít k verdiktu, že se jedná o povedenou povídanou. Režie je velmi sebejistá, technická stránka (i přes skromnější rozpočet) úžasná, herci skvělí, hudba dobrá (John Williams nicméně již za svou kariéru složil památnější soundtracky). Film ovšem padá na tom nejzákladnějším - na scénáři. Tolik klišé, logických chyb, bezduchých dialogů a hloupých momentů jsem dlouho v jednom filmu neviděl. Díky tomu se snímek dostává do podprůměru, i přes zmíněné kvality.

Na závěr chci podotknout, že Válečný kůň není vysloveně špatný film. Je ale jasné, že kdyby nebyl dílem velkého Spielberga, nejspíš by si ho všimlo málo lidí. Ve filmu je hned několik scén, které si chci přehrávat stále dokola (útěk od tanku, útok na Němce, území nikoho), ale jako celek nedrží. Spielberg tentokrát jednoduše klopýtl. Snad nám to letos vynahradí Lincolnem.

Hodnocení: 40%

P.S. U režie je nicméně nominace na Oscara jistá.