Recenze: Labyrint se ztrácí ve scenáristických kličkách

Renata (Lucie Vondráčková) je snaživá reportérka, která by ráda přišla s hitem. Jeden takový se jí nabídne, když narazí na případ mizení lidí ve svém domě. Postupným odkrýváním stop se dostane ke spletitému podzimnímu labyrintu, táhnoucímu se pod nemalou částí Prahy. Exkluzivita je základ a Renča se proto s kamerou a pár dalšími lidmi vydá na vlastní pěst do zrádných chodeb.

Debut Tomáše Houšky má poměrně ambiciózní záběr. V prvé řadě chce být žánrovým přírůstkem srovnatelným se zahraniční konkurencí. Za druhé využívá jako backround příběhu tajemnou legendu, což je v dnešní době ideální hitové téma. Bohužel nenabízí Labyrint dostatečně nosný výsledek, aby popostrčil k nadšeneckému hledání tajných chodeb a skrytých pokladů.

Kámen úrazu tkví, jak je bohužel u českých filmů nepsaným pravidlem, v dramaturgii. Dramaturg je poměrně zásadní člen týmu. Hlídá rovnici "bod A vede k bodu B" a pokud se něco vyřadí ze scénáře, je na něm, aby zajistil, že některá z následujících scén nebude k tomuto momentu odkazovat. Dramaturg má film učinit neprůstřelným vůči „zlým hnidopichům“. Jakkoli bych tvůrcům Labyrintu přál vítězné tažení, je jejich film typickým příkladem absolutního dramaturgického selhání.

Není žádným tajemstvím, že měl Labyrint finanční potíže a chvíli trvalo, než byl dokončen. Docela by mě zajímalo, zda to znamenalo nějaké škrty ve scénáři. Nejednou se totiž zdá, že chybí celá pasáž a scény postrádají návaznost. Není neobvyklé, když hrdinka dramaticky pronese větu typu „už vím, oč jde“ a následně se k myšlence nevrátí. Tak to tu prostě funguje. Celá linie s vražedným zlem zůstává trestuhodně nevysvětlena, stejně ostrouhá mystika podzemních chodeb. Člověk 90 minut čeká odpovědi a žádné nepřijdou. Za to by jeden opravdu vraždil.

Neukončeným dojmem působí i finále. Možná to zvrtal zmíněný dramaturg. Možná je Houška o tolik horším scenáristou. Těžko říct. Faktem je, že zatímco režie působí poměrně sebejistě, scénář je jeden veliký zmatek, těkající z místa na místo, jakoby nevěděl, co chce komu vyprávět. Je to ohromná škoda, neboť vizuálně jde o použitelný žánrový kousek se solidní atmosférou, funkčním soundtrackem (krom otravně dunivých pasáží) a i obsazení neurazí (s výjimkou směšného kroužku, který se schází při svíčkách). Být lepší scénář, klidně jsme mohli mluvit o nadprůměru.

Nechtěně vtipných momentů není tolik, aby se stal Labyrint vyhledávanou lahůdkou pro milovníky špatných filmů (na tento post aspiruje jen Renatina práce pro Alza.cz - product placement zrůdného rozměru). Vyložený výsměch by navíc, myslím, byl nespravedlivý. Tak špatný Labyrint prostě není. Pokud bychom na něj nahlíželi nezaujatým (=nečeským) okem, šlo by o další hororové videobéčko, které se omylem zatoulalo do kin.

Což vlastně mohou brát tvůrci za malou pochvalu.

Hodnocení: 35%

Labyrint je až fascinujícím způsobem dějově chaotický a celkem lituji, že jsem si po projekci neodchytl režiséra, aby mi některá bílá místa vyplnil. Na druhou stranu, pokud něco není pochopitelné z filmu samotného, těžko bude mít běžný divák k dispozici někoho z tvůrců...

Celý ten dějový nepořádek mne nicméně tak zaujal, že se nyní pokusím v pár bodech shrnout největší „přešlapy“, které mi utkvěly v paměti. Smyslem následujícího textu není poškození filmu, ale snaha názorně ukázat to, jak moc scénář ve své struktuře nefunguje (přičemž pointa je v tomhle případě alfou i omegou celého problému a nelze ji nezmínit). Pokud máte na některý z následujících bodů odpověď, určitě se podělte v komentářích:

1) Renata bydlí s černoškou Kiarou (Mary Coronado) z Kostariky, která nemluví česky. Ta v první třetině filmu utrousí, že její příbuzný musel kdysi po Druhé světové z Čech emigrovat. Poté začne „něco s drápy“ vraždit lidi v baráku, konkrétně jednu starší paní a poté kamarádku Renaty. O něco později se Kiara sprchuje a režisér nám ukáže, že má na zádech symbol, který je na listech, jež Renata k tajemnému labyrintu našla a které jsou „400 let staré“. Nemusíte být rozený detektiv, aby vám v tu chvíli došlo, že vraždí Kiara. Na konci filmu Kiara všechny v labyrintu zabije, ukáže se, že umí česky, najde starou bednu s nacistickými dokumenty a diamanty a pravděpodobně se z labyrintu nedostane, neboť vstup do něj mezitím zadělali dělníci (to nevíme jistě, z filmu není pochopitelné, jestli tam opravdu uvízla).

A teď několik otázek:

-    Proč Kiara vraždila lidi v domě? V případě starší paní se možná bála, že objeví vstup do podzemí a někomu to řekne (to by ale musela pobít i všechny dělníky, co v domě pracují na jeho rekonstrukci). Zabití Renatiny kamarádky, která jen chtěla jít k sobě domů (tedy pryč), ale smysl nedává vůbec.
-    Kdo vlastně byla Kiara? 400 let starý démon? Skutečný potomek emigranta, který tam bednu kdysi sám schoval a Kiara tolikrát viděla Americké psycho (2000), že jí přišlo jako dobrý nápad při cestě za bohatstvím všechny povraždit, protože jinak by na ní nezbylo?
-    Proč tajila, že umí česky? Pro děj to nemá žádný význam (krom "aha!").

V rámci šílených teorií by šlo klidně říct, že Kiary praprapříbuzný byl černý nacista, který kradl Čechům a ona se to rozhodla dotáhnout. Z filmu nic konkrétního jasné není.

2) Film otevírá scéna s Renatou. Hrdinka pronáší zhruba následující monolog: „Znáte takové ty okamžiky, které vám navěky změní život? Co kdybyste se třeba v jednu konkrétní chvíli neotočili? Nepodívali se. Všechno mohlo být jinak.“ Ta samá scéna se opakuje na konci s tím, že hrdinka se tentokrát otočí, uvidí svého expřítele, jak se na ni směje a dvojice se dá do řeči.

Chápal bych, kdyby Renata viděla Kiaru, která s ní moc dlouho nebydlela. Proč je ale klíčovým okamžikem střet s ex? Možná proto, že překládal dokumenty a tím ulehčil nalezení labyrintu. Říkám možná, protože kolega to tak vůbec nepochopil a vnímal scénu jako extrémní WTF tečku.

3) Hrdinové mají plánek k labyrintu. Přesto se v něm ztratí. Postupem času začne na povrch vystupovat teorie, že se labyrint mění, protože má kouzelnou moc. Nic takového se ale později nepotvrdí, díky čemuž není jasné, proč se tedy skupinka vůbec v chodbách ztratila, když měla mapu.

Tomáš Houška má ve všem, co jsem vypsal, pravděpodobně jasno. Inu, aspoň někdo…