66%
Děti moje
- Drama
- Komedie
- +1
Režisér Alexander Payne natočil filmy O Schmidtovi (2002) nebo Bokovka (2004), u kterých nešlo ani tak o děj, jako o ironickou černohumorovou ATMOSFÉRU. Děti moje (2011) se snaží mít děj, je to na škodu věci a boří to právě onu atmosféru, která Payneovi tak jde.
Intimní okamžiky, kdy se Clooney něco pokouší řešit s nepříliš přizpůsobivými dcerami, nebo jiným příbuzenstvem, mají většinou správnou gradaci a správný mix hořkého humoru s dramatem. Hodně tomu pomáhá i skutečnost, že většina herců je výborná. Téměř veškeré mé výhrady tak směřují na adresu scénáře a režie.
Trailer:
Zbytečně moc věcí je odvyprávěno hlasem vypravěče, místo aby nám došly pomocí jiných filmových prostředků. Něco jiného je, když se vypráví ve filmech - tam je to součást jejich bizarní atmosféry. V Děti moje to vypadá jako filmařská neschopnost. Stejně tak patnáct z posledních dvaceti minut filmu je zhola zbytečných (ostatně jako celá zápletka s prodejem pozemků) a jen se zoufale snaží z diváků pudit slzy. Pravděpodobně to souvisí s faktem, že jde o adaptaci knihy, tudíž v ní filmaři chtěli použít její hlavní pasáže, ale to je neomlouvá.
A ten nápad "doprovodit všechny scény kýčovitými havajskými odrhovačkami, aby to vypadalo ironicky, ale přitom dojemně" taky začne lézt v půlce filmu na nervy.
Přibližně každých 5 až 10 minut se v Děti moje objeví nějaká úžasně vymyšlená a perfektně zahraná scéna nebo hláška (například to "už to nikdy nedělej" z traileru). Mezi nimi je ale nebezpečně moc průměrné výplně a laciného sentimentu, který není hoden toho, co Payne předevedl v předchozích filmech.
Hodnocení: 70%
P.S: Český název "Děti moje" je zcela mimo. Původní "Descendants" není odkaz na Clooneyovy dcery, nýbrž na skutečnost, že jeho rodina jsou potomci dávných havajských starousedlíků (což se ve filmu několikrát rozebírá).
P.P.S: Ve filmu máte zajímavou možnost vidět, jak dnes vypadají Matthew Lillard a Beau Bridges. Není to moc hezký pohled. (To samozřejmě není kritika filmu, jen taková zajímavost.)
