Recenze: Anonym

William Shakespeare je pravděpodobně jediným dramatikem na světě, jehož jméno znají i ti, kdo divadlu nikdy nepřišli na chuť. Jeho hry se hrají už od 16. století a jsou to kousky nezpochybnitelných kvalit. Místo těch se tedy zpochybňuje Shakespearova sexualita, podoba a, což je pochopitelně nejdůležitější, také autorství děl, pod nimiž je podepsán. Už jejich počet je z dnešního hlediska poměrně podezřelý – 39 her, 154 sonetů, dvě epické básně a další. Podle některých byl navíc tento syn bohatého rukavičkáře dokonce negramotný.

Z teorií, kdo tedy mohl být skutečným autorem Shakespearova odkazu, je potom nejčastější ta, v níž si anglický šlechtic od dvoru královny Alžběty I., možná též její levoboček a zároveň milenec, Edward de Vere, hrabě z Oxfordu, vybral herce Shakespeara, aby pod svým jménem uváděl hry z urozeného pera a pověst hraběte tudíž nebyla tímto komediantstvím ohrožována.

Tuto teorii si vybrali tvůrci filmu Anonym, přidali prostředníka mezi šlechticem a slavným dramatikem, Shakespearova kolegu Bena Jonsona, a zároveň už tak dostatečně komplikovaný děj okořenili intrikami na královském dvoře. Kdyby se toho chopil jakýkoliv jiný režisér, vznikl by celovečerní sequel Tudorovců protkaný citacemi velkého Williama, Roland Emmerich to však pojal s velikášstvím sobě vlastním a natočil snímek tak moderně, jak to jen u historického dramatu jde.

Zpočátku vás sice zmate zbytečně rychlé prolínání několika časových rovin, přičemž ta první, ze současnosti a úvodní, je vlastně zcela zbytečná. Hlavně orientace mezi „středověkem bez Shakespeara“ (mladá Alžběta i pan hrabě) a „středověkem s ním“ (starý hrabě, umírající Alžběta) je skoro nemožná. Emmerich se jednoduše bez akce neobejde a tak si ji nahradil vražednými střihy.

Posléze se ale film ustálí a divák může ocenit do detailů propracované prostředí alžbětinské Anglie se vší syrovostí tamních poměrů. Historické postavy jsou vykresleny bez jakéhokoliv odstupu a úcty, přesto uvěřitelně. Královna Alžběta I. (Joely Richardson, později Vanessa Redgrave) jako děvka, kterou rajcují básničky. Shakespeare (Rafe Spall) jako negramotný ochlasta a prostopášník. Nechybí ani typická figurka shrbeného rádce, jehož jedovaté myšlenky ovládají panovnici – zde David Thewlis jako William Cecil. Převážně kladné jsou potom postavy hraběte z Oxfordu (Rhys Ifans) nebo Bena Jonsona (Sebastian Armesto).

Zajímavé je, že Emmerich si nepomáhá ve vyprávění citacemi Shakespearova díla, jak by se dalo čekat. Využívá ho jen jako podklad hlavní myšlenky snímku, která zní: slova jsou nejmocnějším nástrojem (zbraní, chcete-li) na světě. Říká to však tak megalomanským způsobem, až by bylo záhodno v této větě „slova“ nahradit „filmy“. Scéna, kdy pomocí poselství v nové hře pošle hrabě z Oxfordu na královský hrad rozzuřený dav, nakonec vygraduje tak silným záběrem, že všichni, kdo mají Emmerichovy za zlé mamuty a zatopené hory, by ho měli vzít na milost! Nevím, jestli Shakespeare napsal svoje hry, každopádně však stojí za to se nad tím zamyslet právě s Anonymem.

Hodnocení: 80%