Retro recenze: Ocelová pěst – Hugh Jackman se stal nástupcem Sylvestera Stalloneho, vycvičil robota a získal si synkův obdiv

PŮVODNÍ TEXT: Je nemožné si toho nevšimnout – Charlie Kenton (Hugh Jackman) je bývalá boxerská hvězda (Stallone poprvé, Rocky) v době (2020), kdy už zápasí jen roboti (dobrá, tady bez Stalloneho… snad Transformers?). Horko těžko si vydělává na živobytí tím, že posílá svého vysloužilého bojového robota do různých pouťových zápasů, po nichž většinou Charliemu zbývá jen šrot na odvoz. Ten mu občas sličná Bailey (Evangeline Lilly) pomáhá dát zase do bojeschopného stavu. Do života vysloužilého bojového esa však jednoho dne vstoupí jedenáctiletý Max (Dakota Goyo), Charlieho syn, jehož matka právě zemřela a pro kterého je Charlie jedním z potenciálních opatrovníků – tedy pokud svého synka „neprodá“ tetičce...

Znáte-li Hollywood, je vám už v tuhle chvíli jasné, že film nemůže spět k ničemu jinému, než ve společný úspěch otce a syna v robozápasení, korunovaný utužením rodinného vztahu – vyvrcholení prvního odkazu na Slye a rozšíření v podobě parafráze filmu Do útoku, v němž řidič kamionu Stallone bojuje o lásku svého syna.

Taková je základní premisa Ocelové pěsti. Dalo by se tedy očekávat, že se do kin blíží nějaké po osmdesátých letech zavánějící béčko, nicméně není tomu tak. Pravda, scénáristicky je to jedno klišé za druhým, hodně patosu, prostě americký sen, ale… Jackman není Stallone. Nic proti Italskému hřebci, jenže Hugh Jackman je lepší herec a role Charlieho, ne nepodobná Wolverinovi z mutantské komiksové série X-Men, mu jednoduše sedne. Což prakticky znamená, že hrát skoro nemusí. Jak je na tom Dakota Goyo, těžko říci, možná je přemoudřelým klučinou i ve skutečnosti - tak jako tak, podstatné je, že neleze svým elánem a všeználkovstvím divákům na nervy.

No a teď k tomu hlavnímu, že? Jistě, někdo možná zajde do kina kvůli sympatickému drsňákovi Jackmanovi, na Ocelové pěsti se ale většina ocitne, aby viděla tvrdé zápasy robotů. Těch asi není tolik, kolik mohlo být, leč mají onu potřebnou atmosféru, pro kterou se vám s každým úderem zatají dech a nakonec jste rádi za vítězství kladného hrdiny, tj. Charlieho a Maxova robota. Souboje jsou natočeny dostatečně uvěřitelně, roboti a jejich pohyby zpracováni náležitě kvalitně (motion capture skutečných boxerů). Je to ta správná show podpořená soundtrackem (napůl Danny Elfman, napůl současné hity), který dokonale umocňuje atmosféru.

Snímek samotný pak není ničím víc. Ocelová pěst je totiž až na námět (a i o tom by se dalo spekulovat) velmi neobjevným filmem. Divák dostane přesně to, co čeká. Bez překvapivých zvratů či originálních záběrů. Ryzí Hollywood. Popcornový příběh dle šablony „z outsidera šampiónem“ se vším dobrým i zlým, co k tomu patří. Otázka ale zní: Vadí vám to? A Stalloneovi?

Hodnocení: 75%