Recenze: Killing Bono

Název sympatické britské retro komedie klame. Není totiž o tom, že by hlavní (anti)hrdina spřádal od začátku filmu plán na to, jak zabije svého hudebního rivala. Sice nakonec Neil (Ben Barnes) na hvězdu U2 zbraň namíří, ale nejde o stěžejní část příběhu. Ten vypráví o snech partičky irských mladíků - Neil, jeho bratr Ivan McCormick (Robert Sheehan), spolužáci Paul Hewson (Martin McCann), David Evans (Mark Griffin) a další se scházejí u Larryho Mullena (Seán Doyle), kde doufají v kariéru rockových hvězd. Na jednu kapelu je jich ale moc a tak vzniknou dvě, jedna Hewsonova a jedna McCormickova. Zatímco z Hewsona se postupně stává Bono a jeho kapela si mění jméno na U2, bratři McCormickové mají o úspěch nouzi. Vydávají se z Dublinu do Londýna, aby tam podepsali smlouvu s vydavatelstvím a mohli být jako U2…

Navzdory tomu, že vznikl na motivy skutečných událostí, působí Killing Bono skoro neuvěřitelně. Neil dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým – odmítne třeba předskakovat U2, jelikož Bonovi prostě nemůže pro jeho úspěch přijít na jméno. Přitom s sebou táhne ke dnu Ivana, který se, nebýt bratra, dokonce mohl stát členem zmíněné slavné kapely. Bratři McCormickové díru do světa neudělali, film o nich si však nezaslouží být přehlížen, jako to učinila česká distribuce.

Už z nástinu děje je jasné, že žánrově snímek balancuje mezi komedií a dramatem, avšak spíše převládá odlehčenější, rock’n‘rollem nabitá stránka příběhu. Na (nepřekvapivě) skvělém soundtracku se podepsalo i dobré herecké obsazení s vůdčím Barnesem (princ Kaspian z filmových Letopisů Narnie), upozaděným Sheehanem (Nathan z Misfits tu nemá příliš šancí něco předvést) a vynikajícím Peterem Serafinowiczem v roli producenta Hammonda.

Killing Bono vás neuspokojí ani jako biografie U2, ani jako historie skupiny McCormickových Shook Up! Je to sympatická komedie o jednostranné rivalitě dvou spolužáků a vlastně i mechanismech hudebního šoubyznysu. A je to rock’n’roll! Nebo pop?

Hodnocení: 80%