Recenze: Kamarád taky rád

Také máte filmy, na které se těšíte už od momentu, kdy zjistíte, že se vůbec uvažuje o jejich natočení? Pro mě je jedním takovým Kamarád taky rád. Těšila jsem se na něj dobře rok a půl. Bohužel si nejsem stoprocentně jistá, jestli se mé toužebné očekávání vyplatilo. Ne že by šlo o totální propadák, na to tady máme jiné poklady filmového plátna. Jen jsem – jak mám ve zvyku – zkrátka naivně čekala víc, než jsem nakonec dostala. Což bylo v tomto případě sto procent.

Již z traileru je jasné, že zápletka téhle komedie nebude nic komplikovaného. On je emocionálně nedostupný a ona pro změnu emocionálně poničená a oba se rozhodnou skoncovat se vztahy. Jenže co dělat ve chvíli, kdy jim dojde, že oběma chybí sex? Nejjednodušší řešení je vrhnout se na to spolu. Bez závazků, bez předsudků. Zkrátka jako by hráli tenis. A jak že tohle dopadne? Hádejte.

Hlavní devizou snímku je ústřední dvojice, jejíž obsazení dopadlo na jedničku, i když by to mnozí filmoví znalci jistě nečekali. Jak Mila Kunis, tak Justin Timberlake jsou oba až skoro neuvěřitelně civilní a reální. Možná proto si získávají víc sympatií a ve výsledku se pro snímek hodí dokonale. Nějak si nedokážu představit jiné herce. Což je velmi povzbudivé vezmeme-li v potaz fakt, že oba (nyní již) herci se do povědomí filmové veřejnosti dostali až vloni. Ona svou rolí v Oscary ověnčené Černé labuti, on pro změnu v mediálně hojně probíraném snímku The Social Network. Do té doby se oba věnovali jiným profesím, než právě herectví.

Navíc většina vtipných momentů spočívá právě v realističnosti jednotlivých motivů. Špatné rande? To známe všichni. Ujetý rozchod s výmluvami na emocionální nevyrovnanost toho druhého nebo snad jisté osobní nedostatky v posteli? Klasika. Tvůrci si zkrátka na nic nehrají. Všechno servírují tak, jak se to může klidně stát. Nečekejte tedy žádné vynucené, za vlasy přitažené gagy, kterým se nikdo nesměje. Tady se budete usmívat celou dobu.

Jedinou výtkou je snad fakt, že v momentě, kdy se děj přehoupne do fáze krize (a naplní tradiční schéma romantických komedií, kde je nějaká ta roztržka a odloučení mezi hlavními hrdiny obligátní), začíná film lehce pokulhávat. Naštěstí tato fáze není tak dlouhá (znáte to, v ostatních romantických filmech se ti dva přes hodinu přesvědčují o tom, jak spolu vlastně chtějí být a celý děj pak není o ničem jiném) a vcelku brzy je po všem, aniž by diváka stihla ona depresivní chvilka připravit o jinak příjemný pocit z celkové atmosféry snímku. Je pravda, že ta je silně podprahově evokována také hudbou – kdo vybíral jednotlivé pecky do soundtracku, měl šťastnou ruku. Jde sice o líbivý pop, ale k téhle komedii tak nějak sedí. Nevyčítám mu to.

Nejsem si sice jistá, že je to snímek pro všechny (tím myslím pro obě pohlaví), rozhodně jsem si ale jistá, že dámy z něj budou nadšené, zvlášť pokud projekci pojmou jako dámskou jízdu.  

Hodnocení: 80 %