Recenze: Barbar Conan

Můj problém s novým Barbarem Conanem ovšem není v tom, že je jiný než ten z 80. let a že Conan nemá rakouský přízvuk. Problém je mnohem prostší: Není to dobrý film.

Začátek je poměrně slibný, když vidíme, jak Conan přišel na svět a jaký drsoň byl už v pubertálním věku. Bohužel, pak přijedou do vesnice zlouni, zabijí Conanova tatínka a děj se posouvá o několik desetiletí, címž z filmu mizí jeho dva nejlepší herci: Kluk, který hraje malého Conana a Ron Perlman.

Dospělého Conana hraje Jason Momoa, který - je mi líto - vypadá spíš jako model z reklamy na Old Spice než jako barbar. Není špatný herec, ale nemá co hrát, což je asi největší problém tohoto filmu. Neočekával jsem vypilované zápletky a složité přerody postav, ale scenáristům se nepodařilo postavy ani nějak smysluplně definovat.

Například hlavní ženská hrdinka má být "mniška z řádu, který je zasvěcen životu a míru", ale když ve třetí třetině filmu dostane meč a zbroj, je z ní najednou mistryně bojových umění, aniž by to bylo jediným slovem vysvětleno. A hlavní padouch je takový mírně excentrický nervní důchodce, který je z naprosto nepochopitelného důvodu opředen legendami, je pokládán za boha a kolují o něm zvěsti, že má na sobě zlaté šupiny, svatozář apod... Přestože se nijak neskrývá a tisíce lidí, kteří ho viděli, mohou dosvědčit, že je to normálně vypadající excentrický nervní důchodce.

Následkem toho musí divák rezignovat na to, že by nějak chápal motivaci postav nebo k nim nedejbože dokonce něco cítil, a musí se spokojit s tím, že se vždycky chvíli nudně mluví a pak se někdo s někým chvíli pronásleduje, seká nebo jinak fackuje...

Režisér Marcus Nispel (např. nový Texaský masakr motorovou pilou) byl pravděpodobně vybrán proto, aby zaručil, že Conan bude patřičně drsný, hardcore a nepřístupný. A film rozhodně je nepřístupný. Litry krve a pár nahých bradavek ale nestačí k tomu, aby film byl automaticky drsný a hardcore. Skoro každé letmé plácnutí mečem do libovolné části něčího těla je doprovázeno zvukovým efektem rozmáčknutého melounu a digitálně dodělaným desetilitrovým cákancem krve, a v polovině filmu už to nebylo ani únavné, ale spíš směšné. I když pár (asi tak pět) brutálních nápadů bylo originálních (prst v nosní dírce, tzn. v "dírce v místě, odkud byl useknut nos", OLOL).

Nechci zde dále rozebírat kontrasty obou Conanů, protože opravdu nemá smysl vyčítat nějakému filmu na motivy literární předlohy, že je úplně jiný než 30 let starý film na motivy téže literární předlohy.

Nodpustím si ale jednu krátkou ukázku z počátku 80. let: Například tahle triviální scéna beze slov má mnohem větší emocionální hloubku než cokoliv v novém Conanovi. Ano, opravdu jsem právě použil slova "emocionální hloubka" v souvislosti se scénou Arnolda Schwarzeneggera. Což mi připomíná, že zatímco starý Conan byl doprovázen soundtrackem Basila Poledourise, který je dnes obecně uctíván jako jedna z nejlepších filmových kompozic všech dob, nového Conana doprovází hudba Tylera Batese, což je jeden z mála současných filmových skladatelů, které aktivně nesnáším. Opět nezklamal a opět je jeho hudba převážně směs disharmonických zvuků a divokých perkusí.

Nový Conan je o trochu lepší než nový Souboj titánů (herci nevypadají tak znuděně a 3D funguju o trošičku lépe - byť je pořád spíš ne závadu). Ale žádná výhra to rozhodně není. Bohužel dopadl skoro přesně tak, jak jsem se obával...

Hodnocení: 40%