Jak jen u takového filmu začít recenzi. Třeba tak: Představte si Harryho Pottera – to by nemělo být těžké, viděli jsme ho všichni (včetně těch, co o to nestáli). Ponechte fantasy prvky, jako kouzelníky, draky, odvážné hrdiny, krásné hrdinky, slizké zloduchy, čarovné hůlky, nějaký ten hrad, plus v tomhle případě dodejte brnění a jízdu na koních. Harryho nechte, protože každý podobný film potřebuje svého Mirka Dušína a Rona nahraďte někým, jehož slovní pohotovost se 90% času skládá ze slov „Shit“ a „Fuck“. No a máte Prince a Pruďase.
Princ a Pruďas je ve svém základu naprosto seriózní fantasy, která řadou detailů ctí žánr a dokonce nabízí i velmi slušnou akci. Rozdíl je v tom, že stejným způsobem, jakým tvůrci žánr ctí, ho současně nabourávají. Je z toho patrná láska k žánru, podobně jako třeba z Jednotky příliš rychlého nasazení, která si vzala na paškál buddy-movie akčňáky. Britská "Jednotka" byla ovšem v humoru výrazně vynalézavější a sofistikovanější. Princ a Pruďas staví vtipy výhradně na tom, že postavy mluví jako z filmů Kevina Smithe a většina fórků je přisprostlá.
Příklad číslo 1) Hrdinové si dojdou pro radu k jakési podivné ropuše, která má jisté věštecké schopnosti a je proto užitečná. Úvodní polibek je trochu na hraně, pak se ale vše odehrává přesně tak, jak by žánrově zkušený divák čekal. Tedy jen do chvíle, než chce věštec za odměnu vyhonit.
Necenzurovaný trailer:
Příklad číslo 2) Unesená princezna se relativně normálně baví s temným čarodějem. Z ničeho nic se ho zeptá, zdali mu funguje správně penis a on jí odpoví: „Jestli je tvá vagína, jako má ruka, pak nebudou potíže.“
Oba body poměrně věrně vystihují to, co se ve filmu děje a na ničem jiném (z hlediska humoru) film vlastně nestojí. Před návštěvou kina si proto položte otázku – je to film pro mě? A při té otázce si ještě jednou pečlivě projděte oba body.
Můj postoj? V zásadě se mi Princ a Pruďas líbil, i když ten koncept není dokonale využit. Vulgarismy mi nevadí, pokud jsou nasazeny ve správný moment (viz třeba Minotauři penis, u kterého by byla škoda prozrazovat více - scéna je to každopádně již teď legendární!). Potíž filmu je v tom, že je tempem nevyvážený a občas není jisté, kdy je žánru skládána pocta a kdy si z něj tvůrci „jen“ dělají prču. A i to fuckování se po čase oposlouchá.
Přesto palec nahoru. Snad i proto, že podobné odvážné hrátky se vždycky cení a dvakrát tolik, když to docela obstojně funguje i jako samotná žánrovka (v tomhle případe fantasy). Jen ten humor mohl být nápaditější. Ale zase pohled na Natálku v tangách na velkém plátně… ten stál za celé vstupné.