Recenze: Lidice očima Františka Fuky

Základní dějová linie se točí kolem lidického občana Karla Rodena, který v hádce omylem zabije svého syna, za což jde na několik let sedět do cely s Janem Budařem. V Lidicích po něm zůstává jeho polochromá manželka, jeho druhý syn, jeho (Rodenova) milenka a její dcerka.

Tato dějová linie je skoro bezchybná. Je to správné lidské drama, Roden výborně hraje (Budař taky) a minisvět ve vězení, občas prostříhávaný s děním v Lidicích (manželka za otcem do vězení nechodí, milenka ano, syn se posléze rozhodne, že také ano, matka s milenkou se plus mínus udobří...) filmově dramaticky funguje skoro přesně tak, jak by měl.

Pak podle očekávání dojde k lidické tragédii. Rodenovi ve vězení neřeknou, že k ní došlo. Roden zahořkne, myslí si, že na něm nikomu z Lidic nezáleží (protože mu nepíšou), pak je (po mnoha měsících) propuštěn a přece jen se rozhodne nasednout do autobusu a odjet do Lidic. Kde ho čeká nepříjemné překvapení - prázdná totálně holá pláň místo obce.

V tuto chvíli jsem se docela politicky nekorektně pobavil představou řidiče autobusu, v jehož mozku se po Rodenově žádosti "Jeden lístek do Lidic" musel odehrát přibližně následující myšlenkový pochod: "Haha, on neví, že Lidice jsou srovnané se zemí, tak to já mu nic neřeknu, odvezu ho k tomu prázdnému poli jakoby nic a tam ho vysadím, ať chlapec kouká, LOL, to se mi zase dnes povedl kanadský žertík, to se musím večer v hospodě klukům pochlubit". Příběh tohoto řidiče a jeho dalších vtipných nápadů by mě opravdu zajímal.

Nicméně, bez ohledu na řidiče, osobní dějová linie Karla Rodena je opravdu dobrá. Bohužel, to ostatní (tzn. více než polovina filmu) už tak dobré není.

Především, Rodenův příběh nekončí jeho odhalením osudu Lidic. Po něm následuje ještě hodně dalšího, čímž se tvůrci snaží jeho osud nějak osudově uzavřít, ale trochu to skřípe. Především jsou ale dost nepovedene všechny další dějové linie, kterých je dost a nejhlavnější jsou "Kluk chce sbalit holku pomocí vymakané partyzánské lži a nevědomky tím způsobí tragédii Lidic (víceméně)", "Dilema hodného četníka, nuceného kolaborovat" a "Heydrich, atentát na něj". Ty jsou ve filmu opravdu spíše z povinnosti, aby náhodou neměl pod dvě hodiny (povedlo se, nemá) a aby v něm náhodou nechybělo jednoznačné, černobílé, intenzivní, předžvýkané lidské drama. Nefungují jednak proto, že ostatní herci nedosahují kvalit Rodena, ale především proto, že děj působí až nepřirozeně osekaně a zbrkle. Mám z druhé ruky informace, že původní scénář byl mnohem propracovanější a rozsáhlejší, ale kdybych to nevěděl, došel bych k tomuto názoru po zhlédnutí filmu sám od sebe. U některých postav jsem ani pořádně nepochytil co jsou zač a už jsem měl být deptán jejich dramatickým koncem.

Problém je také v tom, že to, co ve filmu funguje, je víceméně komorní drama. To, co nefunguje, se občas snaží být hollywoodsky epické (zpomalená záběry, kamera vysoko ve vzduchu) a Nikolaev to překvapivě nezvládá, takže je to místy až nechtěně vtipné. Jako nejhorší element musím vypíchnout hudbu (od několika autorů), která se snaží imitovat občas epického Zimmera a občas Schindlerův seznam, ale nedaří se jí ani jedno, a to ani tak dobře, jak se to daří v traileru, hudebně kopírujícím Gladiátora / Ostrov (a kdyby se jí to dařilo, byla by to hodně divná kombinace). Většinu času mě hudba opravdu hodně otravovala svou trivialitou (na které nic nemění skutečnost, že ji hraje mnohačetný orchestr). Především díky hudbě na mě vůbec nefungovaly ani takové zaručeně emocionální scény jako střílení lidických obyvatel nebo zplynování dětí (film ale naštěstí NENÍ přehlídkou podobných scén).

No a posledním problémem je, že film z hlediska výpravnosti vypadá jako kdyby si filmaři ukousli trochu větší sousto, než by odpovídalo rozpočtu (který jistě nebyl zanedbatelný!). Požár města je pak znázorněn především několika různými záběry na dvoje hořící vrata (nebo jedny vrata ze dvou úhlů).

Petr Nikolaev režíroval filmy ...a bude hůř nebo Kousek nebe, které se mi velmi líbily (a třeba také Báječná léta pod psa, která jsem neviděl). Oba vypadaly jako práce velmi zkušeného režiséra (až překvapivě, vzhledem k tomu, jak málo toho celkově natočil). Lidice naopak působí jako dílo někoho, kdo má náznak talentu, ale ještě ve filmařině neumí chodit. Nebo někoho, komu je cizí tento styl vyprávění (tj. hollywoodsky epická dojímavost).

A skoro bych zapomněl: Kdybych byl neČech nebo dnešní český teenager, tak bych - obávám se - měl docela zásadní problémy pochopit, jak spolu které filmové události navzájem souvisí.

Musím říct, že zrovna u tohoto filmu mě jeho výsledná nepodařenost docela mrzí. A na mé hodnocení nemá žádný vliv nabubřelá kompaň distributora, který mě už rok informuje několikrát měsíčně o tom, že Lidice budou film tisíciletí.

Hodnocení: 40%