Recenze: Cagey Tigers (studentský film)

Sedmikrásky se vrátily! Mladší, krásnější a snad ještě drzejší a silnější než kdysi. Kdo zná legendární snímek Věry Chytilové Sedmikrásky z roku 1966 o dvou zkažených Mariích, jejichž životním světonázorem bylo ničit, musí při sledování třiadvacetiminutového snímku Cagey Tigers zažívat příjemně vzrušující deja vu! Alena a Elvis jsou dvě atraktivní vějičky, které ve víru velkoměsta vábí chlapce, jinochy i muže na ten správný mix nevinnosti a smyslnosti. Něco ženské koketérie, něco pubertálního smíchu, pohrát, pozlobit, odložit, vysmát se nebo vyloženě odkopnout.

Potom ale do jejich životů vstoupí ženatý otec od rodiny Ganz a citové centrifugy všedního dne se změní z rozmarné dětské hry v dotěrnou dospělou realitu. Obě  najednou hledají odpověď na otázky, kde je hranice zodpovědnosti k našim nejbližším a kde hranice odpovědnosti k nám samým?

V uplynulých dvaceti letech se nejeden tuzemský tvůrce snažil navázat na poetiku Nové vlny, která v 60. letech okouzlila svět. Nikomu se to ale nepodařilo tak sebevědomým a samozřejmým způsobem jako režisérovi skrytému pod značkou Aramisova. Hrdinky snímku totiž v sobě mají nejen dokumentární syrovost a autentickou emoci rané Chytilové, ale také nekonečnou svobodomyslnost, spontaneitu a sebedestruktivnost raných filmů Jakubiskových.

Zatím těžko soudit, jestli neproporční práce s filmovým i skutečným časem je autorským záměrem či jen důsledek řemeslné nezkušenosti (jde o studenta teprve 2. ročníku), jisté je ale jedno - Aramisova dokáže ve zdánlivé banalitě vyhmátnout podstatné problémy našich existencí a přesvědčivě je naservírovat divákovi ve velmi netradičním a zajímavém poetickém balení.

20. května 2011 se dozvíme, jestli průnik mezi patnáct finalistů byl v danou chvíli maximem, nebo se Cagey Tigers zařadí po bok Báby do galerie vítězů. Držme palce!

Hodnocení: 80 %