Retro recenze: Sucker Punch - pět holek v minisukních kosí draky, zombie nácky a ninji. Stačí to?

Málokdy se příběh popisuje tak špatně, pokud člověk nemá příliš spoilerovat. Takže jen ve zkratce – Baby Doll (Emily Browning) je obviněná ze smrti své sestry a poslána do blázince. V tamním prostředí se jí přirozeně nelíbí a proto vypracuje pečlivý plán útěku, který se realizuje formou snových, značně divokých sekvencí. Viz trailer:

Děj je největším kamenem úrazu Sucker Punch. Divák se relativně rychle zorientuje v pravidlech. Pochopí, v jaké rovině vyprávění se zrovna nachází (ano, je to takový malý Počátek), co brát s nadhledem a co jako „skutečnost". Horší už je to ovšem s tím, proč je vlastně celý plán tak složitě (myšleno filmařsky) realizován. Ano, Snyder se může předvést. Může vzít pět holek, narvat je do minisukní, vrazit jim do ruky pistole a katany a nechat je kosit draky, zombie-nácky a ninji. Je to efektní divadlo, ale prakticky nic víc. A to trochu unavuje, dvakrát ve finále, které už se ve hře samo ztrácí.

Snyder/režisér zkrátka převálcoval Snydera/scenáristu, který tančil podle audiovizuálních potřeb, aniž by se zamyslel nad tím, jestli to celé bude dávat nějaký smysl. Je dost možné, že jisté rezervy vznikly nuceným krácením, neboť snímek byl z krvavého Rka sestříhán na smířlivějších PG13. Díky tomu není ve filmu prakticky krev a postavy vždy dialog utnou těsně před peprnějším slovem (ve smylu „you motherf…“). Samotný snížený rating nijak extra nevadí, je ale otázkou, jestli se právě díky němu nestal film v některých situacích méně přehledný (spoileroidní příklad za všechny – v podstatě není jasné, zdali hrdinka sestru zabila).

Děj se opravdu hodnotí obtížně (osobně bych uvítal ještě jednu projekci). Jednotlivé úseky a režie, tam už je to jednodušší. Je znát, že se Snyder po vzoru dvanáctiletého filmového nadšence nebál do filmu nacpat naprosto všechny své oblíbené motivy. Krásné holky s proklatě účinnými zbraněmi, videoherní struktura jednotlivých akčních pasáží, extrémní stylizace scén, ve kterých se člověk lehce z kulis Zachraňte vojína Ryana dostává až do bájné Středozemě, k tomu špetka kouzla z Moulin Rouge, maličko softporna, energie manga komiksů a nabušený soundtrack. Vlhký sen filmaře, který má otevřené možnosti a nebojí se je použít.

Vizuálně je Snyder dle očekávání na výši. Akční scény servíruje s ohromnou jistotou a energií, podpořen chytlavým dunivým soundtrackem a skvělými efekty. Možná jen akce ve vlaku mohla být nápaditější.

Sucker Punch se zkrátka hodnotí blbě, neboť je to (jak s oblibou američtí recenzenti u podobných žánrově nezařaditelných filmů říkají) ultimátní mindfuck, kterému lze stejně dobře napařit 20% i 100% a pokaždé si pro takové hodnocení najdete argument. Já volím vyšší hranici ze tří důvodů – 1) Skutečně ani minutu jsem se nenudil. 2) Řada scén jde svou absurditou do takového extrému, že ve mně – i přes počáteční nedůvěru – dokázaly nastartovat infantilní nadšení pro věc. 3) Snyder je vizuální mág, který se nebojí jít v rámci vyprávění na samotnou hranici. A je jasné, že je blázen. Protože něco takového nemůže vzejít z mysli nikoho normálního.

Více než kdy jindy každopádně platí, že vás film bude bavit podle toho, kolik úchylek máte společných s režisérem. Já jich mám dost na 75%.

Hodnocení: 75%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE