Láska, krev... a žádná bolest. Akční Novokain je osvěžujícím soubojem různých žánrů

Láska bolí, ale ne tolik jako fyzické utrpení. Zástupce ředitele družstevní spořitelny Nathane Caine (Jack Quaid) by s tímto tvrzením rozhodně nesouhlasil, díky unikátní genetické poruše CIP totiž necítí bolest. Co ale zní jako cool superschopnost, je ve skutečnosti nepříjemným životním omezením. Nathane nemůže jíst tuhou stravu, protože by si mohl nevědomě překousnout jazyk, a musí si nařídit budík, aby si došel na záchod dříve, než mu praskne měchýř. Cítí ale emoce a jeho osamělý, postižením omezený život se mu začíná zajídat. Naštěstí se objevila nová kolegyně Sherry (charismatická Amber Midthunder), přitažlivá, spontánní, zatížená svými vlastními traumaty a ochotná užívat si života.

Ti dva se velmi brzy sblíží a Nate konečně pozná, jaké to je se poprvé zamilovat. Hned následující den ale do banky vpadnou lupiči a při útěku si vyberou právě Sherry jako rukojmí. Nate není akčním hrdinou, neumí se prát, nemá ani potřebu nikomu fyzicky ublížit, má jen svou odolnost k bolesti. Tu se rozhodne využít a pustit se za zlodějskou bandou, aby zachránil svou jedinou lásku.

Začíná smršť akce a pořádného tělesného hororu, který je ale podán tak, aby diváka pobavil. Struktura filmu se po prvním aktu razantně změní. První půlhodina je střídmě plynoucí romantickou komedií, která nikam nespěchá a soustředí se na své dva protagonisty. Poté, co se vyprávění zlomí do akčního filmu, se tempo zrychlí, hrdinovi jde o čas a film začne střídat rychlé tempo a brutální akci, která se nese v dost odlehčeném duchu. Strukturou a dravostí začne film připomínat dávnou pecku Zastav a nepřežiješ, jen s hrdinou, který není stavěný na akční scény a jeho hlavní devízou je necitlivost k bolesti. Díky tomu film využívá zobrazení utrpení k dobře vypointovaným momentům, jako podvratná scéna mučení nebo kreativní využití otevřené zlomeniny. 

Právě Nateova civilnost je ale hlavním hnacím motorem vyprávění, které se snaží podvracet všechna oblíbená klišé akčních filmů. Toho film dosahuje kombinací protichůdných žánrových konvencí. Protagonista romantické komedie se náhle dostává do jiného typu filmu, v němž by si mnohem více liboval hrdina hraný Jasonem Stathamem. Drama o specifickém typu zdravotního omezení i romantická komedie zase poskytují něco, s čím se zpravidla příliš nesetkávají postavy akčních filmů.

Pravidla akčního thrilleru jsou tím, co vyvádí Natea z míry, a přístup hlavního hrdiny s konvencemi jiných žánrů, jež do filmu vnáší, zase nenechávají klidnými jeho padouchy. Kombinace všech těchto prvků pak zdařile rozesměje diváka. Každá z hlavních figur zažívá situaci mimo „svůj” žánr a kupodivu to funguje, zároveň snímek nezačíná jako žánrové kombo, konvence všech tří typů vyprávění –romantická komedie, drama o životě s postižením a akční film – se postupně střídají a skládají do jednoho celku. 

První akt začíná jako romantická komedie, do níž poměrně rychle vstoupí krize v podobě dramatu o životě s postižením, což umožní filmu ustavit Natea jako citlivou a zranitelnou figuru, na hony vzdálenou postavám z Johna Wicka. Odpovídá tomu styl, barevná paleta i důraz na postupné odhalování aspektů života s danou genetickou poruchou. Ta není zprvu ukazována jako výhoda, naopak ji divák pozná jako limitující pro společenský život, dospívání i běžné a samozřejmě životní úkony. Vše se změní momentem bankovní loupeže, která slouží jako přechod mezi dvěma polohami vyprávění.

Film po loupeži zásadně změní tón, zrychlí se počet záběrů, logicky přibyde akce a povaha Nateovy nemoci se zásadně přehoupne. V prvním aktu představuje řečená porucha tragický motiv, překážku ke šťastnému životu, jíž Nate překoná pomocí lásky. Jakmile ji překoná, překoná i vyprávění „fázi” romantického dramatu a začne se k hrdinově CIP chovat zcela jinak. Začne zcela jinak zobrazovat zranění i způsob, jakým Nate nakládá s vlastním tělem. Najednou nevnímáme CIP jako problém, ale jako výhodu, není nám hrdiny líto, protože jeho zranění a způsob, jakým jim odolává, představují komický prvek.

Zároveň ale film využívá hrdinovo postižení coby mapu jeho osobního vývoje. Čím „lhostejněji” se vyprávění k Nateově handicapu staví, tím větší se souběžně s tím stává z hlavního hrdiny tvrďák. Nečekejte ale proměnu v Ramba, stále se jedná o sevřené pojetí postavy, která jen získává sebevědomí s tím, jak bojuje o přežití. Jack Quaid dokáže podat Nateův vývoj tak, aby jeho postava byla konzistentní a nakonec zůstal starým známým hrdinou, byť o dost otrkanějším a sebevědomějším. Zároveň skvěle vystihne vlastnosti, díky nimž je divákovi hrdina sympatický a fandí mu tak až do pořádně krvavého finále.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních filmů podle databáze Kinoboxu.