Recenze: Scott Pilgrim proti zbytku světa

Scott Pilgrim (Michael Cera) je poměrně nesmělý kluk, který bydlí se svým nejlepším (homosexuálním) kamarádem (Kieran Culkin), má neustále za krkem zvědavou sestru a holku má především proto, že ho dokázala svým nadšením překecat k něčemu „jako vztah“. Jednoho dne se mu zdá o dívce ve fialových vlasech (Mary Elizabeth Winstead) na kolečkových bruslích a ejhle, druhý den ji skutečně potká. Ta „pravá“ má jednu drobnou vadu – z minulosti sedm ex, které musí každý nový nápadník porazit v boji na život a na smrt.

Scott Pilgrim proti zbytku světa zní z popisu jako šílená hovadina, což je za prvé dáno tím, že vychází ze svérázného komiksu a za druhé faktem, že nelze jeho kouzlo dost dobře interpretovat prostřednictvím slov. Ale dejme tomu, že slovní spojení „neutuchající smršť humorných nápadů, efektů, skvělých hereckých výkonů a (zaslouží si zopakovat) opravdu fantastického humoru, který pramení jak z dialogů, tak z vizuálu“ odpovídá. Snímek byl promítán v rámci letošního Fresh Film Festu, přičemž nešlo zrovna o ideální projekci v tom smyslu, že distributor nedokázal pořadatelům včas poskytnout titulky a proto se promítalo v originále bez české podpory. A vůbec to nevadilo. Ne že bych snad podceňoval jazykovou vybavenost českých studentů, Pilgrim je ovšem tak šikovně „groteskně“ natočen, že často mluví naprosto univerzální řečí. Příklad za všechny – objeví se nový ex a tvůrci udělají urychlený kamerový nájezd z hrdiny na padoucha. Poté z padoucha na hrdinu. A poté z jeho spolubydlícího, který hází svůdný pohled na nový objev sestry Pilgrima. Čitelné i pro člověka, který neumí anglicky ani nadávat (dle bouřlivého smíchu po celou projekci nebyl očividně s jazykovou bariérou problém).

Pilgrima natočil Edgar Wright, což je člověk zodpovědný za Soumrak mrtvých a Jednotku příliš rychlého nasazení. Mluvíme tedy o autorovi, který nejenže komediálnímu žánru rozumí, ale současné se umí lehce pohybovat jak v zombie kulisách, tak v policejní tématice (nemluvě o perfektním vykreslení malého britského městečka, do něhož rádi Britové umisťují své detektivní seriály). Ani s komiksovou nadsázkou nemá problém, přestože jde o podstatně odlišnou filmovou řeč.

Scott Pilgrim je bohužel (i přes svou nepochybnou genialitu, kdy je každá scéna a každý gag dotažen do absolutního detailu) určen ke komerčnímu neúspěchu. Jeho poetika totiž do značné míry pracuje s tím, jak vypadaly videohry někdy v devadesátých letech a nejsem si úplně jistý, kolik mladých lidí může něco takového ani tak ne ocenit, jako především chápat. Těžko vysvětlovat, že souboje jsou úmyslně stylizované do poetiky stařičkých automatů, které se dříve povalovaly v každém plavečáku. Není tu žádný iPhone, není tu Playstation, ani nic podobně trendy. Celý film je sice pojatý ultramoderně a je jasné, že se odehrává v současnosti, současně ale prakticky postrádá moderní prvky. Je v dobrém slova smyslu filmovým retrem pro mladou generaci (což je vlastně oxymóron).

Snímku se podaří vydřít kultovní status za tu cenu, že bude postupně objevován, namísto aby měl masovou návštěvnost v kinech (což potvrzují nepříliš velké tržby z celého světa). Tak to zkrátka někdy chodí, že určité geniální kousky docení až čas. Je to škoda minimálně kvůli tvůrcům, kteří by si finanční úspěch jednoznačně zasloužili.