Recenze: Wall Street 2 – návrat finančního žraloka

Gordon Gekko (Michael Douglas) si odseděl svůj trest za špinavé burzovní praktiky a vrací se zpátky do ulic. Doba se ale změnila a samotný Gekko se proto namísto hře s penězi věnuje přednáškám ke své nové knize, která se zabývá ekonomickou situací a vším, co souvisí s burzou. Jeho dcera Winnie (Carey Mulligan) s ním nechce mít nic společného, což se nehodí jejímu snoubenci Jacobovi (Shia LaBeouf), kterého Gekko zajímá jak jako osobnost, tak jako člověk, který mu může pomoci s problémem – někdo o finanční firmě, kde Jacob dělá, spustil do okruhu poškozující fámy.

Je toho dost, proč se dvojky Wall Streetu upřímně obávat. Oliver Stone nám v posledních letech trochu zlenivěl a jeho kdysi ostré tesáky vystřídalo bezzubé ožužlávání zvolených témat. Michael Douglas již léta nenatočil hit a podobné oživování starých značek je všeobecně ošemetná záležitost. Druhý Wall Street se proto dlouho dobu jevil jako laciná snaha o vytřískání dolarů. Tvůrci však k celé látce přistoupili svědomitě a namísto bezduché kopírky nabízejí film, u něhož je v zásadě úplně jedno, že je pokračováním Oscarového hitu z roku 1987. Je to zkrátka poctivá plnohodnotná podívaná.

Fakt, že role Douglasovi sedne jako ulitá nepřekvapí (jen těžko se dá čekat něco menšího od Oscarem oceněné role), stejně jako charisma Shii LaBeoufa, který se dokáže evidentně vžít do kterékoli role. Všeobecně tu herci odvádějí výrazný nadprůměr, za skutečnou hvězdu je ale tentokrát Stone. Konečně se vrátil v plné síle. Nejenže režíruje opravdu dynamicky a často potěší nejrůznějšími hrátkami s obrazem (točivý dlouhý stoupající záběr mezi mrakodrapy, „dosazení“ telefonujícího do auta), ale především přináší trefnou kritiku, která se nebojí opřít do všeho, co souvisí se současnou finanční krizí. Tohle je ten Stone, který si získával zástupy před dvaceti lety a pokud jste to s ním po WTC vzdali, je na čase důvěru oprášit. Wall Street 2 je Stoneovým návratem do první ligy, ve které můžete mít dvě hodiny dlouhé (převážně ukecané) finanční drama a po celou dobu je to zajímavé.

Celá podívaná má jedinou vadu na kráse a tou je zmíněný konflikt dcery a otce. Vše, co se téhle linie týká, je podstatně méně záživné a snímek zpomaluje. Nijak zásadně, ale pokud se někdy budete mít nutkání podívat na hodinky, bude to ve chvílích, kdy si Stone pohrává s rodinnými hodnotami. Především pak sladkobolné finále je v tomto ohledu nejslabším bodem celého filmu. Kdyby se posledních deset minut odstřihlo, výsledné hodnocení by bylo vyšší. Právě u konce si uvědomíte, že ona sympatická osmedesátková špinavost, která tehdejší dramata provázela a nebála se postavy nejen vymáchat v blátě, ale rovnou je tam i nechat, je bohužel nenávratně pryč.

Slabší účinek má též jeden „překvapivý zvrat“, ale vzhledem k charakterům postav si nejsem jistý, jestli bylo záměrem, aby ho divák předem neodhalil. Tak či tak jeho průhlednost filmu neubližuje.

Wall Street 2: Peníze nikdy nespí je i přes „rodinné“ škobrtnutí ukázkovým příkladem sequelu, jehož existence není pouhým marketingovým tahem. Nabízí promyšlený a inteligentní příběh, řadu dobrých postřehů a režijních nápadů a několik silných scén, za které si herci právem odnesly tučné honoráře. Kdyby takhle vypadalo každé „pokračování po letech“, měl by Hollywood o pár nepřátel méně.

P.S. Charlie Sheen se ve filmu mihne zhruba na dvě minuty a nejsem si jistý, zda za to můžu já, nebo tvůrci, ale ani na chvíli jsem v něm neviděl Budyho Foxe. Byl to zkrátka Charlie Harper z Dva a půl chlapa. A vypadal asi 3x starší, než v seriálu, což vede k úvaze, nakolik tam Charlieho vyhlazují.

P.P.S. Úvodní / finální song mi přišel tak trochu jako z jiného filmu.