Recenze: Dr. House – 6. sezóna

! Pozor, článek obsahuje mírné spoilery ! Pátá řada oblíbeného „doktorského kriminálního seriálu“ nastavila laťku zatraceně vysoko. Psychedelické finále s ohromně odvážným útokem na samotnou postavu doslova přimrazil diváky u obrazovek. Mnozí tomu až nemohli uvěřit. House se zbláznil. Nezvykle drsné hrátky byly jedním z nejsilnějších momentů seriálu (podobně úderný účinek měla akorát dvojepizoda s autobusem, ve kterém zemřela Wilsonova přítelkyně Amber). Současně si na sebe tvůrci upletli nemilosrdný bič. Vzhledem k Housově šílenství, pramenícího ze závislosti na Vicodinu, bylo jasné, že postava se (v rámci logiky, o kterou se tvůrci rádi opírají) bude muset změnit. A jak se předpokládalo, tak se také stalo.

První půlhodinka úvodního dvojdílu série ještě evokuje staré dobré časy. House utiskuje své spolupacienty a dává personálu ústavu patřičně zabrat. Pak ale začne takzvaně „brát rozum do hrsti“. Sarkasmus ustupuje, na řadu přichází pokání. A jsme hned u problému. Pokud je atraktivita postavy ukovaná nejen z její inteligence, ale i schopnosti dokonale nevybíravých hlášek, jejím napravením zabijete její postavu. To samozřejmě došlo o tvůrcům Dr. House a tak naštěstí po nějaké době od „hodného snaživého House“ utekli a začali ho opět vést po starých uličkách. Sice občas s ušlechtilejšími cíly (záchrana Taubova manželství, který má problém se záletnictvím, přinucení Wilsona, aby při návratu manželky neopakoval ty samé chyby, snaha vstřebat nový vztah Cuddyové), nicméně byl tam ten starý sympatický cynik. V průběhu série se tak opět podařilo vystoupat na vrchol, který se seriálu stal vlastní.

A pak přišlo finále. Že se bude pátá sezóna překonávat těžko, to nebylo tak těžké odhadnout (finále pětky patří k nejsilnějším seriálovým momentům vůbec). Tvůrci se nakonec celkem nešťastně přiklonili k náladě úvodu sezóny. Finální děj ve zhroucené budově je pro House opět místem k  pokání, ve kterém nachází sám sebe. Snaha polidšťovat jeho charakter a z cynismu, která mají diváci rádi, dělat charakterový omyl, je lehce nešťastným krokem. Je pochopitelné, že tvůrci potřebují držet zápletky v pohybu. V posledním díle však opět House posouvají do pozice nemocného člověka, který by se „sám sebe měl zbavit, aby se mu žilo lépe“. Je to podobný přístup, jako kdyby detektiv Monk začal chodit na terapie, aby se zbavil svých fobií. Z hlediska lidskosti pochopitelné, vzhledem k nastolenému fenoménu nesmyslné.

Šestá sezóna rozhodně není nějaký slabý čajíček, který by seriálu kazil pověst. Tvůrci se nicméně znovu vydali do míst, ve kterých by lehce mohli vlastní fenomén popřít. Pravda, zatím jim balanc na tenkém ledu vycházel. Přesto mě ty psí oči z poslední scény s větou „myslíš, že se můžu polepšit“ straší ve snech. To nebyl House. To byl jen naprosto obyčejný zoufalec. A ta postava si zaslouží víc. Aby nám v sedmé sezóně nezačal chodit do kostela.

Seriál můžete ohodnotit na kartě filmu.