Robin Longstride (Russell Crowe) v řadách vojsk dlouhou dobu bojoval po boku krále Richarda, zvaného Lví srdce. Ušlechtilá cesta se postupem doby změnila v masakr, což Robinovi přestalo vyhovovat. Když král padne, rozhodne se Robin vzít do zaječích a nechat armádu minulosti. Shodou okolností se však připlete k přepadenému konvoji, který měl dovézt korunu padlého krále a úkol přejímá. Aby nebyl podezříván ze zavraždění konvoje, začne se vydávat za jednoho z jejích členů, Roberta Loxleyho. Cesty osudu zavedou Robina do Loxleyho hrabství Nottingham, kde se Robin seznámí s Robertovou ženou Marion (Cate Blanchett) a otcem Walterem Loxleym (Max von Sydow). Walter je ze smrti syna zdrcený, současně si ale uvědomuje, že panství bez silného muže padne (zlotřilý šerif pravidelně obtěžuje s daněmi) a tak poprosí Robina, aby se vydával za jeho padlého syna.
Jak je již patrné z popisu děje, něco je tu jinak (neříkám, že je to nutně špatně, jen jinak). Tohle rozhodně není ten příběh zbojníka, který známe. A (což je zcela zásadní informace před vstupem do kinosálu) ani se tímto příběhem stát nechce. Nový Robin Hood je jakýmsi prequelem známého příběhu. Vůbec tu nejde o pobíhání v lesích, braní bohatým, dávání chudým a podobné sportovní aktivity, na které jsme si v rámci „hoodovského“ fenoménu zvykli.
O co tedy v novém Robinu Hoodovi jde? Odkloníme-li se od názvu, který automaticky vyvolává jistá očekávání, sledujeme vzestup člověka, který byl vlivem osudu natlačen do pozice hybatele různých okolností a až nakonec (skutečně nakonec) se stal psancem. Historici i zastánci původního příběhu padají do mdlob, já osobně nemám nic proti podobně upravené historii, pokud je vše v rámci hry (ostatně, jsme u zrodu legendy, kde „nic není pevně dáno“). Funkčnost celého smyšleného příběhu umocňuje zkušená režie Ridleyho Scotta, který dokáže historické téma podat s maximální věrohodností. Nevím, v jaké míře se Scott vyhýbá digitálním efektům, oceňuji ale to, že z 99% vypadá jeho film, jako kdyby používal pouze reálné herce a kulisy, přičemž je v mnoha případech jasné, že podobnou scénu nešlo bez CGI natočit.
Co Robinu Hoodovi, krom názvu, nejvíce ubližuje, je očividné vystřižení mnohých scén. Díky tomu postavy často reagují na něco, co nemohou vědět, neboť toho nebyly svědky. Opakuje se situace ze Scottova historického opusu Království nebeské, kterému razantně zkrácený kino sestřih z hlediska návaznosti scén ublížil (hřebík do rakve v podobě toporného Orlanda Blooma nicméně ani čtyřhodinová verze nevyžehlila). Robin Hood se zcela jistě také dočká výrazně delšího sestřihu, který doplní řadu mezer a zvýrazní některé méně nápadné postavy (především členové budoucí Robinovy skupiny jsou velmi slabě načrtnuti).
Co se naopak povedlo na výbornou je vykreslení vztahu mezi Robinem a Marion. Viděl jsem řadu příběhů s Robinem Hoodem a stojím si za tím, že ještě nikdy se nepovedlo tak nenásilně a přirozeně vnést mezi ty dva narůstající křehký vztah. Není to jen v klasické šabloně „kráska a zvíře“. Ve Scottově podání jde o plnohodnotné sbližování dvou cizích lidí.
Jakkoli Russell Crowe čistě recykluje gladiátora Maxima, charisma a herecké schopnosti mu upřít nelze (přičemž výsměch kritiků jeho vysokému věku pro roli nemá v kontextu filmu žádné opodstatnění). Zaslouženou pozornost na sebe strhává i současný král záporáků Mark Strong. Jediným výrazným omylem castingu je Oscar Isaac jako princ John, jehož herecké snažení je při nejlepší vůli úsměvné.
Škoda zvoleného názvu. Kdyby zůstalo u původně plánovaného "Nottingham" (což by ale snížilo komerční potenciál), možná by nedošlo na tak protichůdné reakce. Finální tečka v podobě Robinovy družiny by navíc byla v případě "Nottinghamu" vtipnou pointou, zatímco u Robina Hooda je "jen" vynucenou dohrou. Pokud se film jmenuje Robin Hood a toto označení padne až v posledních minutách, je to rozhodně chyba - propagační chyba (něco jako kdyby byl celý Batman začíná o malém klukovi, kterému na konci zabije Joker rodiče). Přesto mi přijde nefér, pokud tím automaticky odsoudíme celý film a konec konců i odvahu přijít novým úhlem pohledu. Pořád se lomí rukama nad nedostatkem invence a když konečně někdo přijde s něčím originálním, diváci se bouří.
Na nového Robina Hooda je třeba jít s tím, že jde o zrod legendy, nikoli její tradiční přepis. A mít na paměti, že se evidentně zase hodně stříhalo. V prodloužené verzi potencionální bomba.
Hodnocení: 75%
P.S. Určitě vydržte u povedených závěrečných titulků, které Scott pojal ve stylu loga své společnosti.