Jimmy Monroe (Bruce Willis) a Paul Hodges (Tracy Morgan) nezvládnou během čekané zajistit přežití informátora a ještě ke všemu způsobí ve městě nemalou paniku následnou honičkou. Za svůj kousek jsou odměněni suspendováním na měsíc bez platu. A to se Jimmymu ohromně nehodí, protože má mít jeho milovaná holčička brzy svatbu a on se zavázal, že jako správný taťka všechno zaplatí. Rozhodne se tedy prodat sběratelskou baseballovou kartičku, která mu může vydělat několik desítek tisíc dolarů. Problém nastane ve chvíli, kdy je o kartičku okraden lehce ujetým zlodějem (Seann William Scott). Protože svatba nepočká, musí Jimmy zloděje vypátrat. A díky tomu se společně se svým parťákem zcela neplánovaně připlete do jiného, většího průšvihu.

Jedno se musí Poldům nechat. Jakkoli se v zápletce objevují víceméně jen prověřené situace a tradiční vztahové patálie, scenáristé mají velice slušnou představu o tom, jakým způsobem vše dávkovat, aby se pořád něco dělo. Hodně to připomíná třeba jinou Willisovku, komedii Můj soused zabiják, v níž podobně jako v Poldech nešlo ani tak o překvapivé zvraty, jako spíše o nečekané změny v motivacích postav. Poldové rozhodně nešokují nějakými promyšlenými dějovými kličkami. Spíše poměrně schopně drží pozornost tím, že v jednu chvíli se jde po jedné a za chvíli po jiné stopě. To je paradoxně i trochu na škodu – aniž by se mohla nějaká linie opravdu rozjet, hned ji přehluší jiná. Každopádně to aspoň nenudí.

Výtka, která je na Poldy nejčastěji adresována, je ta, že jde o „nejslabší film Kevina Smithe“. Pokud nic od této filmařské legendy neznáte a máte pro žánr buddy-movie slabost, můžete rovnou zbytek recenze přeskočit a brát Poldy jako velmi solidní zábavu na sobotní večer. Ale zpátky k meritu věci. Ano, v porovnání s jinými filmy Kevina Smithe je tenhle kousek jednoznačně slabší. Není tak originální, důmyslný, ani nekorektní, zkrátka to není klasický Smith. Což je naprosto logické, když si Smith nenapsal scénář.

Na filmu je znát, že Smith neměl příliš peněz, díky čemuž může rozehrát pouhé tři (skromné) akční scény. Po zbytek stopáže se především mluví. V některých momentech je zcela jasné, proč jindy těžký nezávislák scénáři neodolal (solidní narážky, fanoušci ocení především tu na Smrtonosnou past), jindy je zase očividná láska k době, kdy byl žánr definován Posledním skautem a Policajtem v Beverly Hills. Smith si přímo hýčká atmosféru, takže třeba soundtrack je maximálně oldschool a buďto vás bude bavit, nebo vám bude hrozně lézt na nervy. Podobným způsobem pracuje Smith i s kamerovými nájezdy a využíváním oblíbených režijních klišé. Často je hranice mezi poctou a nedostatkem invence opravdu tenká Je čistě na jedinci, jak bude celou tu hru na osmdesátky vnímat a zda na ni přistoupí.

Smith se po zdrcujících reakcích amerických kritiků ohradil, že s novináři skončil a že jeho filmu odmítli dát šanci. Fráze „je to jen zábava“ patří k těm nejotřepanějším, v případě Poldů má ale svůj význam. Zámořští diváci buddy-movie žánru nikdy vyloženě neholdovali (třeba ke kultovce Poslední skaut nebyli ve své době kritici o moc jemnější) a to se odrazilo i na Poldech.

Je bez debat, že Smith žánr nijak neposouvá, tempo filmu nemá ideálně vyvážené a v jedné věci dokonce dělá školáckou chybu, které by se zrovna on – coby filmový znalec – měl vyvarovat. Film má slabého záporáka. Zatímco Bruce Willis je tradiční jistota a Tracy Morgan není překvapivě zdaleka tak protivný, jak se tvářily upoutávky, Guillermo Díaz jako Poh Boy dokáže zaujmout jen tím, že umí své baseballové nadšení promítnout i do mučení. Jinak jde o trapnou figurku, kterou dokáže s přehledem strčit do kapsy i odbarvený maniak z žánrově příbuzného filmu Poldovi v patách.

Právě s Poldou v patách mají Poldové hodně společného. Smithův film má lepší popkulturní narážky a spletitější děj, na druhou stranu nabízí podobně nevyvážené tempo, slabší akci a chybí mu nějaký výraznější motiv, který by snímek vyčlenil z řady zástupců.

Říkat o Poldech, že jsou špatným filmem Kevina Smithe je nepřesné. Správně je to takhle: Je to jen nadprůměrná žánrovka režiséra Kevina Smithe. Má slušný scénář, několik opravdu vtipných momentů a šlapající ústřední dvojici. Kultovka z toho nekouká, ale fanoušky žánru, kterým vadí, že se dnes všude brousí slovní hrany, Poldové potěší. Jako upomínka zlaté doby, díky které se mnoho z nás stalo celoživotními filmovými konzumenty, totiž fungují více než dobře.

Smith zkrátka natočil film v duchu akčňáků, které ho bavily v 80. letech, přičemž ignoruje fakt, že se od té doby kinematografie o notný kus posunula. Jenže já na těch filmech vyrostl taky a proto 70%.

Hodnocení : 70%