Druhý Rebel Moon mlátí prázdnou slámu ještě nudněji. Snyder pokračuje ve svém vyhoření

Snyderovi, jenž během natáčení Ligy spravedlnosti oplakal úmrtí své dcery a rozhodně si jako lidská bytost nezaslouží jakkoli shazovat, se nedá upřít charakteristický vizuální rukopis. Co ale fungovalo v kultovní komiksovce 300: Bitva u Thermopyl, to se v průběhu let logicky zajídá a negativně vyniká o to víc, když režisér rozvádí své vlastní náměty. Druhá část Rebel Moon s podtitulem Jizvonoška pokračuje v příběhu utlačované farmářské osady na jednom z měsíců předaleké galaxie, již železnou diktátorskou rukou vládnou imperiální vojska pod vedením chladnokrevného admirála Nobleho (Ed Skrein). Ten zázračně přežil konfrontaci s udatnou osadnicí a bývalou služebnicí impéria Korou (Sofia Boutella), která musí s pomocí přátel vycvičit vesničany a připravit se na rozhodující střetnutí s nepřátelskou armádou, jejímž původním cílem byla tamní bohatá sklizeň obilí.

Zatímco první část nazvaná Zrozená z ohně se snažila budovat svět a mytologii, přičemž vyprávění řídila časová tíseň před návratem imperiálních sil a nutnost sestavit žoldácký tým na ochranu vesnice, Jizvonoška postavy od začátku rozestavuje na bojové pozice. Hlas Anthonyho Hopkinse coby pacifistického robota shrne minulé události, uzdravený Noble procitne v nádrži známé skoro z každé sci-fi od Minority Report po Bod obnovy a generál Titus (Djimon Hounsou), jenž v jedničce odhodil flašku a chopil se rebelské iniciativy, s Korou a dalšími hrdiny chystá obilné opevnění. Mazaně totiž usoudí, že nepřátelé se budou zdráhat zničit drahocennou sklizeň.

Právě zdůraznění neocenitelné důležitosti obnovitelných zemědělských zdrojů je Snyderovým esem v rukávu, jímž svou vesmírnou operu odlišuje a v prvních třiceti minutách také zatěžkává mnoha zpomalenými záběry na vesničany, kteří při západu slunce sklízí a mlátí hromaděnou slámu. Tahle kýčovitá poetika do jisté míry charakterizuje celý film, který se bere smrtelně vážně jako environmentální agitka i coby esenciální příběh o vzdoru totalitářskému systému.

Noble je totálně bezcitný kříženec nacistické bestie a žánrového padoucha, jenž symbolizuje veškeré potlačení svobody na úkor nemorální služby s vidinou kruté světovlády. Vesničané jsou ušlechtilí, u večeře si vymění střípky ze své minulosti poznamenané vynucenou službou impériu či osobními ztrátami během vzpoury. Absolutním znázorněním příklonu na správnou stranu je Hopkinsův robot, jenž byl stejně jako Kora vycvičeným strojem na zabíjení a i jeho plechovým součástkám secvakne, že musí učinit šlechetnou věc.

Snyder ulpívá na motivačních proslovech, jež odnesl především spolehlivý Djimon Hounsou, i heroických výpadech se svým neměnným stylistickým výrazem. I po dvou dekádách v průmyslu se odmítá naučit, co je to hluboký prostor, a prostřednictvím zpomalovaček vykresluje spíš efektní plakáty s horizontálně vedenou akcí. Dříve tím oslnil a v případě zmíněné Třístovky i vytvářel soudržnou formální stopu, teď už vyvolává spíš úsměv a mnohdy buduje vyloženě parodický filmový prostor.

Děj sledujeme prostě jako umělohmotný spektákl a většinou jsme z něj pocitově vytržení. Krásným příkladem je úvodní vzpomínková poprava krále s pěknou pohádkovou korunou a pláštěm v doku vesmírné lodě plném fašistů, kde v rohu sedí filharmonie a vyhrává jako kapela na Titanicu. Snyder Camerona vůbec rád cituje a z potápějícího se parníku si vypůjčil i závěrečný souboj s Noblem na nakloněném plavidle řítícím se skrz atmosféru k zemi.

Z filmu byste vlastně měli podobně intenzivní prožitek i s vypnutým zvukem, neboť dialogy jsou stejně irelevantní. Šíleně sentimentální chorálový soundtrack na druhou stranu dotváří unikátní kulisu a dál prohlubuje dosud netušené rozdíly mezi kompetentní a nekompetentní stylizací velkého hollywoodského blockbusteru. Do značné míry kýčovité, zkratkovité a navrch zastavující se nad vlastní vizuální okázalostí byli také Gladiátor nebo druhá Duna, ale v jejich případě se nedá oddiskutovat pohlcení prezentovaným světem, jeho pravidly a poetikou. Rebel Moon je oproti nim jen blyštivým výtažkem předstírajícím duši a ne, rozhodně ho nijak nezachraňuje Snyderův frenetický i do zblbnutí variovaný styl. Kvůli němu naopak zanikne i občasná snaha o emoce a ztrácí se jakákoli bitevní strategie, což je u hodinové digitální řežby smutné.

Na marvelovky si mnoho lidí stěžuje kvůli dětinskosti, ale jejich humor je alespoň polidšťuje a inspirace různými žánry se promítá i do stylu a způsobu vyprávění. Snyder už opravdu jen vykrádá a schovává se za cool obrazy, v nichž toho nad rámec potenciálního spořiče obrazovky náctiletých diváků moc není. Jizvonoška chce být podobně osudová jako Batman v. Superman či Liga spravedlnosti a je jediné štěstí, že k dispozici nemá žádné pamětihodné postavy, kolem nichž by šlo vystavět vyčerpávající kánon. Může tedy být sci-fi výplachem do pozadí, když se vám při nedělním úklidu úplně nechce koukat na Ulici. Pokud se vám ovšem líbila dobrodružnější jednička, můžete být v klidu – Snyder splnil náročné poslání a sequel, který po katastrofálním přijetí Zrozené z ohně už nikoho moc nezajímá, vlastně není vůbec horší. Je jen obdobně tupý, křečovitý i zbytečný a téměř není pochyb o tom, že další plánované pokračování už vyhořelému megalomanovi nikdo nepovolí.