Recenze: Zrozen bez porodu (TV film)

Všechno to začalo docela banálně. Zdravotní sestra na psychiatrii Věra Podlipná (Simona Stašová) dostala obsílku od soudu s tím, že má do osmi dnů nahlásit místo pobytu svého syna Miroslava Rašky, neboť v místě trvalého bydliště dluží několik tisíc za elektřinu. "Blbci," pomyslí si bezdětná, osaměle žijící žena, protože něco takového jako porod by si určitě pamatovala. To, co se ale na začátku jeví jako prostý úřední omyl, který se snadno vysvětlí, se záhy ukazuje neřešitelným problémem. Úřad prostě věří úřednímu papíru víc než bezúhonnému člověku a neexistuje (legální) způsob, jak věci uvést do pořádku.

Je ale dobré nad celou záležitostí mávnout rukou, jak Věře doporučuje soudkyně Hávová (Lucia Siposová)? Nejde tu náhodou o mnohem víc? Nedávno Věra přece dědila poměrně slušnou sumu peněz, navíc vlastní starou továrnu za městem, o kterou mají zájem korejští investoři. Není snad tahle banalita začátkem drastického příběhu, na jehož konci má být Věra mrtvá a její "synáček" (Jaromír Nosek) bohatým dědicem?

Komisař Jílek (Jiří Dvořák) realitu tak dramaticky nevnímá. Vykradený byt je dílo obyčejných zlodějů, takových jsou desítky, a ten starší muž v černém (Juraj Kukura), který ji pronásleduje, bude buď tajný ctitel nebo plachý úchyl. Stačí mít po ruce pepřový sprej a není čeho se bát...

Film Zrozen bez porodu je velmi zvláštní. A to už od první scény. Pracuje s nadsázkou, ironií, cíleným pozměňováním reality, zřetelným náznakem karikatury, matením indicií, proměňováním žánru. Divák pořád netuší, na čem je, což ho popuzuje, stejně jako zajímá a dráždí. Osamělá žena v tísni - sledujeme tedy psychologické drama? Ano, ale... Velký majetek v hledáčku malých podvodníčků i bezskrupulózních grázlů - sledujeme tedy krimi? Ano, ale... Tajemný muž v černém, který stejně jako Batman či Spider-Man nezištně pomáhá bezbranným, ztraceným v chřtánu zkaženého města - sledujeme tedy jakousi česky umrněnou akční fantasy? Ano, ano, ano!

Podobné žánrové chameleonství si nedávno dopřál i Jan Hřebejk s Kawasakiho růží. Je to provokativní metoda a určitě zajímavější než už přece jen poněkud unylý a vyžilý žánr bezpohlavní tragikomedie, který jsme tu pěstovali v minulých dekádách.

V případě filmu Zrozen bez porodu se ovšem jeví být poněkud přehnanou snaha režiséra a představitelky hlavní role o maximální expresivitu. Divoké sny hlavní hrdinky atmosféru nijak nezahušťují. Jsou formální, teatrální, popisné. Spíš ruší, než aby vtahovaly. S odstupem se dokonce jeví jako kosmetický prostředek, kterým se tvůrci snažili natáhnout krátkou story.

Zbytečně expresivním se zdá být i herecký projev Simony Stašové. Jedna z nelepších českých hereček současnosti často volí až příliš šílený výraz obličeje a hlavně očí, přitom oběti štvanice a pronásledování bývají tím lepší, čím obyčejnější dokáží být. Stačí si vzpomenout třeba na Ivu Janžurovou, jak před jedenácti lety doslova zazářila coby obět televizního Přepadení. Tohle si Simona Stašová měla s režisérem vyjasnit hned na samém počátku.

Vyloženou slabinou je herecký výkon Lucie Siposové. Krásná, typově neobyčejně zajímavá žena se občas pere s výslovností natolik, až to bije nejen do uší, ale i do očí.

Zrozen bez porodu, první díl volné trilogie Vetřelci a lovci, představuje formálně i obsahově odvážný pokus dělat v tuzemských televizích něco jinak - moderně, dynamicky. Zatím zůstal na půli cesty, uvidíme v dalších dílech.

Více informací naleznete kartě filmu.