Recenze: 12 kol (Video)

Přesně rok po téhle události zazvoní Fischerovi (John Cena) telefon, ve kterém mu Miles (Aidan Gillen) pobaveně oznámí, že je čas na odvetu. Oko za oko, přítelkyni za přítelkyni. Ale protože okamžitá kremace by nebyla zábavná, má Fischer šanci svojí dívku zachránit. Musí udělat jediné – úspěšně projít dvanácti (ú)koly, které si pro něj Miles připravil.

Asi tak, zápletka není z nejchytřejších. Motivace padoucha je diskutabilní (i když slouží účelu) a jednotlivá kola často pracují s logikou natolik volně, že by se za podobné eskapády nemusel stydět ani animovaný film. Jenže to má tempo! Režisér Renny Harlin, který v devadesátých letech natočil pecky Smrtonosná past 2 a Cliffhanger, se rozhodl připomenout pověst akčního guru a servíruje nepřetržitou adrenalinovou jízdu, která v sobě kombinuje vynalézavost Smrtonosné pasti s neutuchajícím tepem Nebezpečné rychlosti. Nejde o to, aby to celé dávalo smysl (což je vzhledem k poměrně inteligentní pointě trochu paradox), ale aby se pořád něco dělo. A že se tu něco děje prakticky neustále. Scéna střídá scénu během pouhých pár minut a v téměř každé lokalitě se Harlin vytáhne s pasáží, která hlasitě říká „sice sem už pár let nenatočil hit, ale pořád bych na to měl, kdyby byl k ruce dobrý scénář“. Několikrát jsem se během filmu přistihl při myšlence, jak by mi vyhovovalo, kdyby tenhle finský rodák dostal zase nějakou pořádnou áčkovou produkci (říkal tu někdo Smrtonosná past 5?).

Proč vlastně není 12 kol akční peckou, když tolik nadšení? Důvodů je několik. Jak už jsem podotkl, scénář je spíše sledem efektních nápadů, nežli esencí plynulého akčního filmu. Prakticky kterákoli scéna by se dala z filmu vytrhnout a vložit jinam a nepůsobilo by to divně (což je částečně dáno tím, že se tu hodně opisuje – během sledování se mi vybavily scény z minimálně dvaceti jiných akčních filmů). Hlášek je minimum, což je v případě podobně „tupé“ zábavy vždycky problém a hlavní hrdina i záporák jsou jednoznačně nejslabšími články celé podívané. Jakkoli Aidan Gillen zářil coby padouch v Rytířích ze Šanghaje, tady se zmůže akorát na několik úlisných úsměvů. Zajímavost postavy nulová. Mnohem horší je ovšem John Cena, na kterém je hrozně vidět, že ho filmový Bůh neobdařil mimickými svaly. Namísto toho ho vybavil těmi fyzickými, které v podobném příběhu spíše ruší, protože pokud vás něco skutečně nepotká, pak je to strach o hlavního hrdinu. Právě v tom byla síla tématicky spřízněné třetí Smrtonosné pasti, ve které se též v urputném tempu plnil jeden absurdní úkol za druhým. Ač v ní Willis provádí skoro superhrdinské kousky, pořád má u toho visáž chlapíka, kterému věříte zranitelnost (a kocovinu). Když už tvůrci 12 kol chtěli svaly, škoda, že nezvolili třeba Rocka, který je k těm všem bicepsům ještě docela dobrý herec.

12 kol je velmi příjemným důkazem toho, že akční matadoři z počátku devadesátých let ještě nevymřeli a pokud mají k ruce alespoň mírně použitelný scénář, umí z toho vykřesat maximum. Za rok si na tuhle jednohubku asi nikdo nevzpomene, v aktuálně přetechnizované době je ale taková oldschool jízda docela příjemným oživením. Jen je škoda, že tu není lepší obsazení. Právě díky vhodným hercům se staly akční filmy minulých dekád citovaným dílem. A tohle 12 kolům skutečně nehrozí. Snad příště, Renny. Zasloužil by sis to.

Více informací naleznete na kartě filmu.