Recenze: Dům U Zlatého úsvitu

Do půvabného maloměsta 30. let přijíždí kouzelník Heliodromus (Vladimír Javorský) se svojí dcerou Adélkou (Petra Šimberová). Starosta Kolembář (Igor Bareš) ho tu sice nevidí rád, ale kouzelník se jen tak nedá. Je tu totiž nejen spousta krásných žen, které stojí za to během horkých letních nocí obšťastnit, ale také šejdíři a patolízalové, kteří by měli dostat za vyučenou. A pan starosta zejména! Navíc je tu taky prima kluk Ondra (Štěpán Krtička), co padnul do oka Adélce. Žije jen se svým dědou, chudým knihkupcem Pučalíkem (Josef Somr) v Domě U Zlatého úsvitu, na který dostala zálusk starostova žena Apolena (Linda Rybová), která do Bludičkova zavlekla podivnou módu extravagantních fauno-floristických klobouků. Zvítězí dětská čistota podpořená účinnými kouzly nad proradností světa dospělých? A co tu pohledává ta tajemná postava v černém (Karel Dobrý)?

Od prvního záběru je z filmu patrná obrovská, na tuzemské poměry přímo neuvěřitelná chuť tvůrců nepodcenit nejmenší detail, pohrát si s atmosférou, dokonalým hereckým obsazením, výtvarnou stylizací, tempem i propacovaností každého gagu. Té pečlivosti a snahy je ovšem až tolik, že to filmu ubližuje. Za všemi těmi drobnostmi se totiž ztrácí to podstatné a sice příběh. Žádná z linek nedokáže být skutečně hlavní, všechny v sobě skrývají slibný potenciál, ale žádná za celých více než devadesát minut nedokáže nabrat na dynamice a žádná z nich není dovedena do takového konce, který by se dal nazvat skutečně úderným, katarzním, očišťujícím či aspoň skutečně vtipným a proto odzbrojujícím. Některé příběhy, jako třeba ten o o cvrčcích v hlavě paní učitelky Hetflašové, pak nejsou dopovězeny vůbec. Je to jen takový natahovaný, natahovaný a ještě jednou natahovaný fór bez pointy.

Dům U Zlatého úsvitu vůbec působí jako obrovská slibotechna. Navnazuje, očkem mrká, usmívá se, ale skutečné uspokojení nenabízí ve skutečnosti žádné. Jakoby se držel hesla "Slibem neurazíš" a spoléhal na to, že v šedi televizní tvorby, v tom moři rychlokvašek, které se dnes produkují ve všech televizích jako na běžícím páse, zaujme už svoji pouhou neošizenou formou. Ano, forma je určitě zajímavá a velkorysá, ale není samospasitelná. Tvůrci jakoby se nemohli rozhodnout, co a pro vyprávějí? Komedii, pohádku, satiru či dokonce podobenství? Lavírují tak nějak mezi vším. Uvízli někde mezi legendárním snímkem Vojtěcha Jasného Až přijde kocour, neméně slavným filmem Jiřího Menzela Rozmarné léto a klasickou televizní inscenací Karla Smyczka z počátku 90. let Kocourkov. Jen to celé hodně rozředili a natahují k nepřečkání.

Hodnocení: 60 %

Více informací naleznete na kartě filmu.